Sex jako berlička? Hm, jo, zní to divně, ale ruku na srdce – kdo z nás někdy necítil, že… no, prostě že potřebuje potvrzení. Že je žádoucí, že stojí za to. A někdy, fakt že jo, se to schová za chtíč. Ale je to fakt jenom o tom?
Když sebedůvěra chybí, tělo křičí po pozornosti
Dlouho se říkalo, že chlapi chtějí hlavně sex a ženský spíš romantiku a něžný slova. Taková ta stará škola. Dneska už to tak černobíle neplatí, že jo. Spíš jde o to, kdo má v daným vztahu „navrch“. Kdo se cítí nejistej, ten logicky hledá způsob, jak si to ego pohladit. A sex… no, je to docela rychlý řešení, ne?
Frustrace a s ní spojená agrese
Znám spoustu kluků, a upřímně i holek, co se cejtí fakt mizerně, když nemají sex. Mají pocit, že nejsou dost dobrý, dost atraktivní. A víte co? Ta frustrace se pak občas promění v dost ošklivý chování. Místo aby se zamysleli, co se sebou, tak to hází na ostatní. A to je blbý.
Protože ono to fakt není o tom, že „chci jenom sex“. Spíš jde o to, že „potřebuju se cejtit dobře“. A když člověk nemá rád sám sebe, hledá to potvrzení jinde. V obdivu, v pozornosti, v sexu. Jenže to je takovej začarovanej kruh. Protože když si nevážíš sám sebe, tak ti žádný pochvaly, žádný postele, žádný nic nepomůže.
Jsme jen zvířata?
A to je ta největší past. Začneš se vnímat jako někdo, kdo si nezaslouží víc než jen to základní, živočišný potěšení. Jako zvíře. A pak, když to nedostaneš, jsi naštvanej a ještě víc se nenávidíš. A tak dokola. No prostě peklo.
Co s tím?
Je to celý taková spirála – špatný sebevědomí, sex jako kompenzace, frustrace, další špatný sebevědomí. A jediný, co s tím jde dělat, je to přetrhnout. Začít na sobě pracovat. Najít si v sobě to dobrý, co tam určitě je. Naučit se mít rád. A pak už ten sex nebude berlička, ale… no prostě jenom sex. A to je sakra rozdíl.