Asi to znáte. Den blbec střídá den horší, na křižovatce troubí jak o život, prodavačka se tváří, že jste jí snědli oběd, a šéf má náladu pod psa. A pak stačí málo… Kapka, která přeteče pohár. A vybuchnete. Ale proč vlastně? Proč se v nás občas probouzí to zvíře?
Agrese: Víc než jen pěsti
Agrese není jenom mlácení se v hospodě. To je až ten extrém. Sociální psychologové na to koukají mnohem šířeji. Agrese je jakékoliv chování, které má ublížit druhému člověku. A je jedno, jestli fyzicky, slovně nebo třeba jen ignorováním. Důležité je, že ten, kdo agresi projevuje, to dělá s úmyslem. Takže, když vás omylem kopnu do hlavy při fotbale, není to agrese, i když to bolí jak čert.
Geny, nebo výchova? Otázka za milion
Co nás k té agresi vlastně vede? Je to vrozené? Nebo nás to učí svět kolem nás? Tady se vědci hádají už pěkně dlouho. Jasný je, že roli hrají obojí. Někteří lidé mají k agresivnějšímu chování větší sklony už „od narození“. Je to dané temperamentem, genetickou výbavou, možná i hormonama. Ale to, jestli se ta agrese skutečně projeví, hodně záleží na tom, v jakém prostředí vyrůstáme. Rodina, kamarádi, škola, to všechno nás ovlivňuje. A nemluvě o tom, co se na nás valí z televize a internetu.
Frustrace: Palivo pro výbuch
Frustrace. To je takový ten pocit, když se vám nedaří dosáhnout něčeho, co chcete. Když si naplánujete víkend na horách a v pátek vám zavolají, že musíte do práce. Když se snažíte zhubnout a váha se ani nehne. Frustrace se v nás hromadí, a když se k ní přidá ještě třeba únava nebo stres, je to jako benzín do ohně. A pak už stačí málo… A vybuchnete.
Násilí: Agrese s následky
Násilí je taková těžší váha agrese. Je to agresivní chování, které má vážné následky. Fyzické zranění, psychické trauma, majetková škoda. Násilí může být spontánní, ale taky naplánované a systematické. A důvody, proč se lidé k násilí uchylují, jsou různé. Od snahy získat moc a kontrolu, přes frustraci a bezmoc, až po ideologické přesvědčení.
Vliv médií: Zrcadlo, nebo návod?
Filmy plné násilí, počítačové hry, zprávy o válkách a teroristických útocích. To všechno na nás denně útočí z médií. A otázka je, jestli nás to ovlivňuje. Jestli se kvůli tomu stáváme agresivnějšími. Jasná odpověď neexistuje. Ale je pravda, že sledování násilí může otupit naši citlivost vůči utrpení druhých. Může to normalizovat agresivní chování. A v některých případech to může dokonce i inspirovat k násilí.
Jak s tím bojovat?
S agresí a násilím se dá bojovat. Nejde to lusknutím prstu, ale malé kroky můžou vést k velkým změnám. Důležitá je prevence. Učit děti, jak zvládat emoce, jak řešit konflikty bez násilí, jak respektovat druhé. Důležitá je i podpora pro oběti násilí. A důležité je, abychom my sami byli k sobě laskaví a naučili se ventilovat frustraci a stres konstruktivněji. Protože, jak se říká, člověk se zlobí jen proto, aby nemusel truchlit.