Tak co, už máte taky pocit, že se ten podzim nějak rozjel? Listí hraje všema barvama, kaštany padají jak o život a já v tomhle počasí prostě miluju zachumlat se s knížkou a šálkem čaje. Ale abych nebyla jen u pohody – dneska jsem pro vás nachystala téma, který sice není úplně lehký, ale o to víc důležitý. Povíme si o sociálním znevýhodnění ve vzdělávání a o tom, jak s ním můžeme bojovat. Nečekejte žádnou suchou teorii, spíš takový lidský povídání o tom, co to vlastně znamená a jak to ovlivňuje životy spousty dětí.
Co to vlastně znamená „sociální znevýhodnění“?
Je to vlastně taková spousta věcí dohromady. Není to jen o penězích, i když ty hrají velkou roli. Jde o to, z jakýho prostředí dítě pochází, jaký má doma podmínky, jestli má vůbec přístup ke kvalitnímu vzdělání, jestli má někoho, kdo ho podpoří a pomůže mu, když se mu nedaří. A víte co? Někdy stačí málo a dítě, který by mělo na to být jednička, se ztratí v systému, protože prostě nemá stejný startovací podmínky jako ostatní.
Proč je to tak důležité řešit?
Heleďte, ono se to řekne, že jo, „sociální znevýhodnění“. Ale představte si, že jste dítě, který doma zažívá stres, nemáte svůj pokoj, nemáte ani pořádný jídlo. Máte vůbec chuť a sílu se soustředit na matiku? A když pak v tý matice selžete, není to jen o tom, že neumíte vzorečky. Je to o tom, že se cítíte méněcenní, že si myslíte, že na to nemáte. A to je to nejhorší, co se může stát. Protože když ztratíte víru v sebe, ztratíte všechno. A to se týká i vzdělání a možnosti se pak v životě prosadit a mít třeba lepší budoucnost.
Jak s tím můžeme něco dělat?
No a teď ta nejdůležitější otázka, že jo? Jak to teda změnit? Upřímně, žádný zázračný řešení neexistuje. Ale spousta malých kroků dokáže divy. Začněme tím, že si budeme všímat okolí. Všímejte si, jestli v partě dětí kolem vás není někdo, kdo se tak trochu krčí v koutě. Někdo, kdo se nesměje tolik, jako ostatní. Zeptejte se ho, co ho trápí. Třeba jen malá pomocná ruka, vlídný slovo, nebo třeba jen pozvání na kafe dokáže s tím dítětem fakt zamávat a pomoct mu se na chvíli zasmát.
Co můžeme udělat my?
Můžeme podporovat organizace, který se těmhle dětem věnují. Můžeme se zapojit jako dobrovolníci. Můžeme se víc zajímat o to, co se děje ve školách, jak se učitelé k dětem chovají. A hlavně, můžeme doma vést děti k tomu, aby byly empatické a vnímavé k potřebám ostatních. Protože víte co? Vzdělání není jen o jedničkách a pětkách. Je to o tom, jaký z nás vyrostou lidi. A my všichni, včetně vás, si můžeme vybrat, že budeme těmi, kteří pomáhají.
Tak co říkáte? Stojí to za zamyšlení, co? Já myslím, že jo. A víte co? Já jdu uvařit další hrnek čaje. Mějte se krásně a nezapomeňte se usmívat!