Znám to. Ten pocit, když se chováš úplně jinak, než bys „měl/a“. Všichni kolem kroutí hlavou, rozum říká „stop!“, ale ty prostě nemůžeš jinak. Vzpomínám si, jak jsem kdysi utratila celou výplatu za boty. Jasně, rozum měl tisíc pádných argumentů, proč to nedělat, ale… srdce prostě chtělo ty boty. A víte co? Dodnes je mám ráda.
Srdce neporučíš: Proč nás emoce vedou i tam, kam rozum nechce
Fráze „srdce chce, co chce“ je taková berlička. Říkáme to, když nemáme racionální vysvětlení pro své chování. Proč se zamilujeme zrovna do téhle osoby? Proč se vracíme k partnerovi, i když nám to nedělá dobře? Rozum to nechápe, ale srdce má svoje důvody. Někdy strašně hloupé důvody, to je fakt. Kolik energie a času jsme už promrhali kvůli někomu, kdo za to vůbec nestál? Ale co naplat, srdce neposlouchá rozum.
Spock versus Kirk: Emoce vždycky zvítězí?
Koukněte se na Star Trek. Spock je logický a racionální, Kirk se řídí instinktem a emocemi. Kdo je úspěšnější? Nakonec i ten Spock občas ukáže, že i v něm to vře. Emoce hrají v našem životě mnohem větší roli, než si připouštíme.
Proč nás srdce tak často převeze? La Rochefoucauld kdysi řekl: „Srdce vždycky oklame hlavu.“ Chceme se vidět jako racionální bytosti, které mají všechno pod kontrolou. Proto se snažíme i emocionální rozhodnutí nějak ospravedlnit rozumem. Paradoxně tím se ale stáváme závislejšími na iracionalitě. Skutečně racionální člověk ví, kdy se vyplatí dát na srdce.
Podle studií děláme až 90 % rozhodnutí na základě emocí, a až pak si je zpětně racionalizujeme. Jsme sice ovlivněni rozumem, ale hýbou s námi emoce. Takže, co myslíte, má srdce navrch? I když se zdá, že nás vede rozum, není to právě srdce, co nás žene kupředu? To ono nám dává tu motivaci, abychom se učili do noci, abychom dosáhli svého cíle. Bez vášně, bez touhy by to prostě nešlo.