Srovnávací psychologie: Sociální učení a přenos tradic u zvířat

Tak jo, ruku na srdce, kdo z nás někdy nezahlédl na internetu video s kočkou, která otvírá dveře, nebo opicí, co používá nástroje? Ať už se u toho jenom zasmějeme nebo se zamyslíme, fakt je ten, že zvířata jsou prostě chytřejší, než si možná myslíme. Ale jak se to vlastně učí? A hraje v tom roli něco jako „kultura“, kterou předávají dál?

Srovnávací psychologie: Sociální učení a přenos tradic u zvířat

Víte, srovnávací psychologie, to není jenom o tom, že porovnáváme inteligenci papouška a křečka. Jde hlavně o pochopení toho, jak se zvířata chovají v různých situacích a jak se učí. A sociální učení, to je klíčové slovo. V podstatě to znamená, že se učíme od sebe navzájem. Koukáme na to, co dělají ostatní, a zkoušíme to napodobit. Vzpomeňte si na ty videa! To je ono – zvířata se učí pozorováním a napodobováním.

Opice a brambory – učení se jako odkoukávání

Jeden z klasických příkladů pochází z Japonska. Makakové na ostrově Koshima se naučili umývat si brambory v moři. Nejdřív s tím začala jedna mladá opice, Imo. Ostatní se na ni koukali a postupně se to naučili taky. A co je důležité, předali to dál dalším generacím. To už je skoro jako tradice, ne?

Vrány a nástroje – když se chytrost dědí

A co vrány? Ty jsou taky machři na nástroje. Na Nové Kaledonii používají klacíky a drátky, aby si vylovily larvy z děr ve stromech. A zase, není to tak, že by se to každá vrána naučila sama. Učí se to od ostatních. Mladé vrány koukají na starší a napodobují je. Je to jako když se učíte od babičky péct buchtu. Jen místo receptu mají vrány „vranní know-how“.

Kultura v zvířecí říši? Možná víc, než si myslíme

Dlouho jsme si mysleli, že „kultura“ je něco, co je výhradně lidské. Ale čím víc se zabýváme chováním zvířat, tím víc si uvědomujeme, že i u nich existují určité formy tradic a zvyklostí, které se předávají z generace na generaci. Možná to není tak složité jako naše lidské kultury, ale rozhodně to tam je. A je to fascinující!

Takže až příště uvidíte to video s tou kočkou, co otvírá dveře, zkuste se zamyslet. Možná se díváte na něco mnohem víc, než jen na zábavný trik. Možná se díváte na důkaz toho, že i v zvířecí říši existuje učení, inovace a něco, co by se dalo nazvat kulturou.