Stigma v médiích: Jak média ovlivňují vnímání duševních nemocí?

Už jste se někdy zamysleli nad tím, jak často se v televizi, filmech nebo časopisech objevují postavy s duševním onemocněním? A jakým způsobem jsou vlastně zobrazovány? Někdy to může být docela klišé a někdy dokonce dost zkreslené. Je to jako když se řekne „blázen“ a hned se nám vybaví nějaký šílený vědec nebo násilník. Ale realita je samozřejmě mnohem složitější.

Stigma v médiích: Jak média ovlivňují vnímání duševních nemocí?

Média mají obrovskou moc. Mohou formovat naše názory, ovlivňovat postoje a v konečném důsledku i ovlivňovat to, jak se chováme k lidem kolem nás. A to platí i pro vnímání duševních nemocí. Když se o nich mluví špatně, tak se vytváří stigma. A to stigma pak brání lidem, aby si řekli o pomoc, aby se nebáli mluvit o svých problémech a aby se cítili přijímáni ve společnosti.

Příběhy, které (ne)pomáhají

Někdy se v médiích setkáváme s příběhy, které mají ukázat, jak těžké je žít s duševní nemocí. A to je skvělé, protože to zvyšuje povědomí. Ale pokud se tyto příběhy zaměřují jen na tu nejhorší stránku věci, na ty nejextrémnější případy, tak to může mít opačný efekt. Lidé si pak mohou myslet, že duševní nemoc rovná se beznaděj. A to není pravda. Existuje spousta lidí, kteří s duševní nemocí žijí plnohodnotný život. Jen to není vždycky vidět.

Jak by to mohlo být lepší?

Co s tím? No, ideální by bylo, kdyby média zobrazovala duševní nemoci komplexněji, s větší empatií a s důrazem na to, že pomoc existuje a že se dá žít dobrý život i s duševní nemocí. Je důležité ukazovat příběhy lidí, kteří se s tím potýkají, ale zároveň ukazovat i ty, kteří se z toho dostali, kteří se léčí a kteří se snaží. A taky je důležité, aby se o tom mluvilo otevřeně a bez předsudků. Protože každý z nás se může někdy cítit špatně a každý z nás si zaslouží pomoc a pochopení.

Malý krok pro média, velký skok pro společnost

Média mají v rukou velkou zodpovědnost. A pokud se jí chopí správně, mohou udělat obrovský kus práce pro destigmatizaci duševních nemocí. A to se vyplatí. Protože společnost, která se nebojí mluvit o duševním zdraví, je zdravější společnost pro všechny. Není to sprint, ale maraton. A každý krok, i ten malý, se počítá.

Diskuze