Dětství, to je taková rozjezdová dráha. Tam se formujeme, nabereme směr. Jenže ne každý start je hladký. Někdy je ta dráha plná hrbolů, a místo povzbuzování slyšíme spíš kritiku. A víte co? To se s námi táhne dál, než si myslíme.
Stíny dětství: 6 znamení, že vás kritika stále bolí
Možná si říkáte, „to už je dávno, já jsem v pohodě.“ Ale co když ne? Co když ta kritika, kterou jste slýchali jako děti, vám pořád šeptá do ucha? Podívejte se na těchhle 6 věcí. Třeba zjistíte, že nejste sami.
Sebepochybnosti jako starý známý
Pořád pochybujete? O sobě, o svých schopnostech? Máte pocit, že na nic nestačíte? Možná to není jen tak. Možná je to ozvěna těch všech „tohle neděláš dobře“ z dětství. Dlouhé roky jste si tu kritiku ukládali do sebe, až se stala součástí vás. A teď je těžké se jí zbavit.
Strach z chyby? Hrůza!
Už jen pomyšlení na to, že byste mohli něco pokazit, vás paralyzuje? Raději se vyhýbáte novým věcem, riskování? Tohle je další znamení. Ten strach pramení z toho, že už nechcete slyšet tu kritiku znovu. Jenže tím si bráníte v růstu.
Nejisté vztahy? Zamotaný uzel.
Máte problém navázat hlubší vztahy? Bojíte se, že vás někdo zraní, odmítne? Když jste vyrůstali v prostředí, kde kritika byla na denním pořádku, těžko se věří, že si zasloužíte lásku a přijetí. A tak se raději držíte zpátky.
Ta kritika z dětství se stala vaším vnitřním kritikem. Neustále se hodnotíte, srážíte, hledáte chyby. I když dosáhnete úspěchu, nedokážete se z něj radovat. Protože v koutku duše slyšíte: „mohlo to být lepší“.
Nechcete být vidět? Raději se schováte do kouta? Vyhýbáte se situacím, kde byste mohli zazářit, ukázat, co umíte? Je to pochopitelné. Už nechcete riskovat další kritiku. Ale tím se okrádáte o spoustu zážitků a příležitostí.
Perfekcionismus jako brnění.
Snažíte se být dokonalí? Chcete mít všechno perfektní? Možná si myslíte, že když budete dokonalí, nikdo vás nebude kritizovat. Jenže perfekcionismus je past. Je to nekonečný boj, který vás vyčerpává a ničí. A stejně nikdy nebudete dost dobří.
Ale víte co? Není to konec světa. Minulost už nezměníte, ale můžete ovlivnit budoucnost. Uvědomte si, že nejste definováni tím, co se stalo. Máte v sobě sílu se uzdravit, zbavit se té kritiky a začít se mít rádi. Začněte tím, že si přiznáte, že vás to bolí. A pak hledejte cestu k sobě. Stojí to za to.
//v článku nebyly zdroje citovány, takže se neuvádí