Znám to, asi jako každý z nás. Ten pocit, když se ráno probudíte a už dopředu se vám nechce. Ne že byste byli líní, to vůbec ne. Spíš jako by vám někdo vysál veškerou radost a energii. A ten tlak v práci, ten je čím dál tím větší. Přitom se snažíte, makáte, ale nějak to nestačí. Vlastně, nikdy to nestačí.
Syndrom vyhoření: Když práce a nasazení vedou k vyčerpání
Slovo „vyhoření“ slýcháme čím dál tím častěji. Už to není jenom nějaká fráze, ale reálný problém, který postihuje lidi napříč profesemi i věkem. A víte co? Někdy to ani není jenom o práci. Může to být o tlaku, který na sebe sami vyvíjíme. O snaze být perfektní ve všem, co děláme. A když se to nedaří? No, tak se cítíme… vyhořelí.
Jak poznat, že už je toho moc?
Těžko říct. Někdy to přijde plíživě, jindy jako rána z čistého nebe. Ale existují určité signály, na které je dobré si dát pozor. Neustálá únava, i když jste si dopřáli dostatek spánku. Cynismus a podrážděnost. Prokrastinace a neschopnost soustředit se. Ztráta motivace a pocit, že nic nemá smysl. Zní to povědomě?
Co s tím?
Nejsem lékař ani psycholog, takže vám nedám žádnou univerzální radu. Ale z vlastní zkušenosti vím, že je důležité se zastavit. Zhluboka se nadechnout. A zeptat se sám sebe: co vlastně chci? Co mě baví? Co mi dělá radost? Možná je to změna práce, možná jen víkend v přírodě. Možná potřebujete víc spánku, možná jen dobrého kamaráda, se kterým si popovídáte. Důležité je naslouchat svému tělu a duši. Protože ony vám to řeknou, co opravdu potřebujete.
A pamatujte si: není žádná ostuda si říct o pomoc. Jsme jenom lidi a nikdo z nás není dokonalý. Hlavní je se nevzdat a najít si zpátky cestu k radosti a spokojenosti.