Empatie. Slovo, které se v poslední době skloňuje snad ve všech pádech. Všichni chceme být empatičtí, chápající, zkrátka ti, kteří vidí dál než na špičku vlastního nosu. Ale co když je té empatie až moc? Co když se z daru stane spíš břemeno?
Temná strana empatie: Když se dar stane prokletím
Možná máte ve svém okolí někoho, kdo je jako chodící barometr nálad. Vždycky ví, co se s vámi děje, aniž byste mu museli cokoliv říkat. Jsou to ti, kteří vás dokážou podržet, vyslechnout, a zdá se, že vždycky vědí, co potřebujete slyšet. Jenže… má to i svou stinnou stránku. Být permanentně vystaven emocím druhých je sakra vyčerpávající.
Když se hraje divadlo
V zájmu zachování klidu a zažehnání konfliktů se někteří empatičtí lidé uchylují k jakémusi „hraní“. Říkají a dělají věci, kterým tak úplně nevěří, jen aby potěšili ostatní. Usmívají se, i když jim do smíchu moc není, a snaží se být super-podporující i ve chvílích, kdy by sami potřebovali spíš obejmout. Jenže to nejde donekonečna. I empatie má své limity. Pamatujte, že je naprosto v pořádku, když si řeknete „dost“ a věnujete se chvíli sami sobě. Vaše emoce taky platí!
Temní empati: manipulátoři v rouše beránčí
A teď trochu přitvrdíme. Existuje totiž i něco jako „temný empat“. Zní to jako postava z fantasy románu, ale věřte mi, je to realita. Temný empat používá svou schopnost číst lidi k manipulaci a využívání. Na první pohled je milý a pozorný, ale ve skutečnosti jde jen o to, jak z vás vytáhnout informace a ovlivnit vás k tomu, co chce on. Je to takový vlk v rouše beránčí, který dokonale ví, co na vás platí.
Paranoia na denním pořádku?
Všichni máme zrcadlové neurony, ale u empatických lidí jsou o poznání citlivější. Tahle hypersenzitivita ale může vést k úzkostem a paranoii. Je to jako neustálý příval cizích emocí, se kterými se musíte nějak vypořádat. Zkuste si vést deník, promluvte si s terapeutem. Pomůže vám to roztřídit emoce a zjistit, co je vlastně vaše a co jste nasáli od ostatních.
Když hlava říká něco jiného než srdce
Kognitivní disonance. Stav, kdy máte v hlavě dvě protichůdné myšlenky nebo přesvědčení. Pro empatického člověka to může znamenat věčné nerozhodování a vnitřní boj. Chcete něco udělat, ale zároveň víte, že to není úplně v souladu s vašimi hodnotami. Jak z toho ven? Zkuste si najít důkazy pro to, čemu věříte. Pokud se trápíte kvůli klimatickým změnám, ale jezdíte starým autem, vyměňte ho za něco ekologičtějšího nebo si pořiďte kolo. Dělejte věci, které podporují to, čemu věříte.
Lhaní jako forma ochrany?
Někdy se empatičtí lidé uchylují ke lži, aby ušetřili city druhých. Vidí v tom takové nutné zlo, které pomáhá udržovat harmonii a vyhýbat se konfliktům. Jenže lhaní má své následky. Nejenže poškozuje vztahy, ale taky snižuje empatii. Zní to paradoxně, ale je to tak. Čím víc lžete, tím hůř se dokážete vcítit do druhých. Takže pokud máte tendenci lhát, zkuste s tím přestat. Nejen kvůli ostatním, ale hlavně kvůli sobě.
Závěrem? Temná strana empatie není projevem zlomyslnosti. Často jde o formu sebezáchovy. Ale to neznamená, že je omluvitelná. Pokud v sobě rozpoznáváte některé z těchto rysů, neváhejte a vyhledejte pomoc. Není žádná ostuda si říct, že to nezvládáte sami. Přeju vám hodně štěstí a pamatujte, že nejdůležitější je péče o sebe.