Nedávno jsem nemohla usnout a tak jsem brouzdala internetem a narazila na něco, co mě opravdu zaujalo: psychologii zla. Tolik věcí v našem světě označujeme jako „zlo“, a já jsem vždycky byla fascinovaná tím, co lidi k nemorálním činům vede.
Temná strana lidskosti: Co nás vede ke zlu?
Víte, co se stane, když dáte obyčejné studenty do role vězeňských dozorců a vězňů? Stanfordova univerzita, mekka výzkumu a špičkového vzdělání, hostila jeden z nejznámějších psychologických experimentů vůbec.
Zimbardův experiment: Když se realita změní v noční můru
Psycholog Phillip Zimbardo si postavil maketu vězení a rozdělil 24 psychicky zdravých studentů na dvě skupiny – dozorce a vězně. Cílem bylo sledovat, jak se budou chovat. Vězni museli zůstat ve svých celách 24 hodin denně, dozorci pracovali na osmihodinové směny. Co se ale stalo, nikdo nečekal.
Experiment měl trvat osm týdnů, ale musel být ukončen už po šesti dnech. Proč? Protože se dozorci začali chovat brutálně. Studenti se do svých rolí vžili až příliš. Někteří vězně psychicky týrali, svlékali je do naha, dávali jim pytle na hlavu a nutili je k ponižujícím sexuálním aktivitám. Vězni se bouřili a projevovali známky extrémního stresu a úzkosti. Zimbardo to popsal slovy, že už nemohl v noci spát, protože se bál, co dozorci vězňům provedou.
V knize „Luciferův efekt“ Zimbardo vysvětluje, jak silné prostředí a společenský tlak můžou přimět i „dobré“ lidi dělat špatné věci. Nezáleží na tom, jestli se považujeme za hodné nebo zlé, v určitých situacích můžeme ztratit své morální zábrany. Chce to velkou psychickou sílu, abychom si udrželi svůj postoj, zvlášť když nám hrozí negativní důsledky, pokud se nepřizpůsobíme.
Vliv situace: Je to v nás, nebo v prostředí?
Spousta psychologů souhlasí s tím, že situace hraje v páchání zla obrovskou roli. Roy Baumeister ve své knize „Evil“ (Zlo) uvádí několik faktorů, které s ním souvisejí:
- Zlo jako prostředek k dosažení něčeho (moc, sex, status).
- Ohrožení citlivého, ale přehnaného ega.
- Poslušnost a přizpůsobení se ostatním, kteří se dopouštějí zla.
Zimbardo používá klasickou teorii sociální psychologie k popisu hrůz Holocaustu a zneužívání vězňů v Abú Ghraib. Lidé, kteří se na těchto událostech podíleli, byli pod obrovským tlakem a vlivem.
Zajímavý postřeh zazněl v jednom článku o Muzeu Holocaustu v Los Angeles. Autorka byla překvapená, že se během semináře vůbec nemluvilo o Hitlerovi. Několik odborníků na Holocaust se shodlo na kontroverzní teorii: že by se Holocaust stal i bez Hitlera. Prý s tím, kdo masové vraždy prováděl, Hitler neměl tolik společného. Ukázalo se, že celá oblast Německa toužila Židy zničit, nejen Hitler. Byl sice vůdce, ale měl spoustu spolupracovníků, kteří měli stejný cíl. Opět platí, že situační příčiny chování jsou velmi silné.
Zimbardo dodává, že lidé často rychle soudí cizí zlé činy, ale kdyby se sami ocitli ve stejné situaci, pravděpodobně by se přizpůsobili a dělali by totéž. Hrůzná představa, co?
Systém, nebo jednotlivec? Kde je kořen zla?
Megan McArdle nabízí jiný pohled na Zimbardovu knihu. Ptá se, jestli Zimbardo neobviňuje studenty z toho, že byli krutí, místo aby poukázal na systém. Tvrdí, že pokud vytvoříme systém, ve kterém má jedna skupina lidí (dozorci) moc a druhá skupina (vězni) žádnou, tak se ta moc dřív nebo později zneužije. Podle ní musíme regulovat systém, ne nutně lidi. A když budeme regulovat systém, nepřímo tím budeme regulovat i sami sebe a minimalizovat zlo.
Závěrem, vždycky jsem si myslela, že lidé jsou schopni dělat zlé věci, ale nikdy bych nikoho neoznačila za zlou osobu. Hrozné události v historii ukazují známky krutosti, ale jak řekl Zimbardo, lidé až příliš rychle soudí ostatní, a přitom by se sami ve stejné situaci pravděpodobně přizpůsobili a dopustili by se stejných zlých činů. Dokážeme si představit sami sebe v době Holocaustu a přemýšlet o tom, jestli bychom se chovali stejně? Měli bychom sílu odolat obrovskému společenskému tlaku a vlivu?