Všimli jste si někdy, jak snadno dokážeme odhadnout, co se honí hlavou člověku vedle nás? Tedy, občas se samozřejmě sekneme, ale i tak – ten instinkt, to tušení, jak druzí vnímají svět a co asi zamýšlejí, je fascinující. Jak to vlastně děláme?
Co je to ta teorie mysli?
Zní to trochu jako z vědecko-fantastického filmu, že? Ale nebojte, teorie mysli je termín, který psychologové používají pro naši schopnost přisuzovat druhým mentální stavy – myšlenky, pocity, přesvědčení, touhy. Zkrátka, rozumět tomu, že lidé kolem nás mají vlastní vnitřní svět, který nemusí být totožný s tím naším. A věřte nebo ne, bez téhle schopnosti bychom se v mezilidských vztazích dost ztráceli.
Dítě v nás a teorie mysli
Asi vás nepřekvapí, že tahle schopnost se nevyvíjí ze dne na den. Vlastně se učíme už od útlého věku. Vzpomeňte si na ty dětské hry na schovávanou – už tam se mimoděk učíme, že když zavřeme oči, neznamená to, že nás nevidí i ostatní. Nebo když se snažíme maminku obměkčit úsměvem, abychom dostali další sušenku.
Proč je to tak důležité?
Teorie mysli nám umožňuje fungovat ve společnosti. Díky ní dokážeme chápat motivace druhých, předvídat jejich chování a reagovat na něj. Ať už jde o budování vztahů, řešení konfliktů, nebo třeba jen o pochopení vtipu – bez teorie mysli bychom byli jako Alenka v říši divů, jenže bez průvodce.
Když to nefunguje, jak má…
Bohužel, ne každému je teorie mysli dána v plné míře. U lidí s autismem nebo některými psychiatrickými onemocněními může být tato schopnost narušená. To pak ztěžuje komunikaci, navazování vztahů a orientaci ve složitých sociálních situacích. Ale i v takových případech se dá s terapií a tréninkem dosáhnout velkých pokroků.
A co my a teorie mysli?
Možná si teď říkáte, že s vámi je všechno v pořádku a že žádnou teorii mysli nepotřebujete řešit. Ale i pro nás „normální“ je užitečné si občas uvědomit, že každý z nás má svůj vlastní pohled na věc. Zkusme se občas vcítit do kůže druhého, než ho odsoudíme. Uvidíte, že se nám to mnohonásobně vrátí.