Už jsi někdy zažila trauma? Bohužel, v dnešním světě je to celkem běžná věc. I když je trauma častá, málokdo o ní rád mluví. Spíš se ji snažíme zamést pod koberec, schovat, přemalovat, ignorovat, kritizovat, shazovat nebo prostě označit za tabu. A to je škoda!
Trauma: Cesta k uzdravení, kterou zvládnete i vy
Tenhle odpor k mluvení o traumatu vede spoustu lidí k tomu, že nevyhledají pomoc a ani netuší, že existují způsoby a kroky, jak se uzdravit. A tím pádem jim unikají informace, které by jim mohly změnit život. Proto se dneska budeme o traumatu bavit. A nejen bavit, ale i se podíváme na to, co můžeš udělat, aby ses uzdravila. Protože, ruku na srdce, kdo z nás občas nepotřebuje trochu té péče o duši?
Důležité upozornění: Tenhle článek má jen informační a vzdělávací účely. Není to žádná diagnóza, léčba ani rada. Pokud jsi prožila traumatickou událost a potřebuješ pomoc, obrať se na odborníka v oblasti duševního zdraví. Ale i tak věřím, že ti tenhle článek něco dá.
Čti dál a zjisti, jak by ses mohla uzdravit. A pamatuj, když to bude potřeba, neváhej vyhledat pomoc. Někdy je to ta nejsilnější věc, kterou můžeš udělat.
První krok: Přiznání
První krok, vlastně taková příprava, než se pustíme do léčení, je přiznat si, že něco potřebuje uzdravit. Být si vědomá toho, že tě něco bolí, že se jedná o trauma, ti pomůže otevřít dveře k jeho identifikaci a k nalezení cest, jak se s ním vypořádat. Trauma není pro každého stejné, stejně jako my nejsme stejní. Každý potřebuje trochu jiný přístup.
Když si neuvědomuješ, že máš trauma, nebo si myslíš, že je všechno v pořádku, nebudeš mít motivaci udělat něco pro to, aby ti bylo líp. Je to podobné jako s tím, že nemůžeš pomoct někomu, kdo si pomoct nechce. V tomhle případě to můžeme upravit na: „Nemůžeš pomoct někomu (nebo sobě), kdo neví, že pomoc potřebuje.“ Bude ti odporovat, nebo dokonce házet klacky pod nohy.
Nebudeme se tu pouštět do detailního rozboru příznaků traumatu, ale chci ti dát jednu otázku, kterou položila Lavendaire, tvůrkyně videí o osobním růstu, aby sis mohla začít uvědomovat: Jaké události nebo vzpomínky ti nejvíc utkvěly v paměti? Je tvoje paměť plná krásných zážitků, nebo spíš těch bolestivých? Co ti nejvíc ulpívá v hlavě? Pokud je to něco nepříjemného, bolestivého nebo zraňujícího, možná máš trauma, které potřebuješ uzdravit.
Když si nevzpomínáš…
Někdy je trauma tak silné (záleží na situaci a na stavu člověka), že si ho ani nepamatuješ. Jak pak poznáš, že jsi něco takového zažila? V tomhle případě se musíš podívat na svoje tělo. Nové výzkumy a pohledy, jako třeba kniha „Tělo si pamatuje“ od Dr. Bessela Van Der Kolka, naznačují, že tělo si trauma ukládá. A projevuje se to různými způsoby. U někoho to můžou být nevysvětlitelné nebo chronické bolesti zad, nohou nebo hlavy. Jindy se to projeví jako fyzická nemoc, třeba rakovina.
Třeba jako u Fran Drescher, herečky, kterou znáš jako „Chůvu k pohledání“. Tahle 64letá herečka věří, že rakovina dělohy, kterou dostala v roce 2000, byla výsledkem nezpracovaných pocitů z toho, že ji a její kamarádku v roce 1985 znásilnili.
V rozhovoru pro Page Six v roce 2016 Drescher řekla: „Skončila jsem s gynekologickou rakovinou, takže je to svým způsobem poetické, kde se tělo rozhodne zhroutit a vytvořit nemoc.“
Trauma v těle se může projevit i jako duševní nemoc. U spousty lidí se trauma projevuje jako úzkost, deprese, disociace, poruchy osobnosti a podobně. Takže co s tím můžeš dělat?
Co teď? Hledej pomoc, ale…
Vždycky doporučujeme, abys vyhledala odborníka na duševní zdraví, zvlášť pokud bylo trauma silné. Ale existuje pár věcí, které můžeš zkusit sama, abys trauma zpracovala.
Jedna z prvních věcí, kterou můžeš udělat, je zaměřit se na pohyb. Vzpomínáš, jak jsme se bavili o tom, že se trauma ukládá v těle? Když se hýbeš, cvičíš nebo protahuješ, nutíš tu stagnující energii k pohybu a uvolňuješ bolest. Tvoje mysl se taky soustředí na pohyb a na nic jiného, což ti dá chvilku klidu od přemýšlení a úzkosti. Pohyb ti taky pomůže uvolnit zablokované pocity a emoce.
„Takové bloky často vznikají v důsledku traumatu a práce s tělem může pomoct podpořit vyjádření,“ říká Gail Gogliotti, terapeutka, která píše a pracuje pro Urban Wellness Counseling.
Gogliotti, která se specializuje na taneční/pohybovou terapii a trauma, ve svém článku píše několik důvodů, proč bychom se měli zaměřit na tělo a pohyb, abychom zpracovali trauma:
- Podpořit pocit bezpečí
- Zvýšit sebeuvědomění
- Propojit verbální a neverbální zážitky
- Začlenit myšlenky, emoce a tělesné pocity
- Pracovat s pocity a pohybem a ovlivnit symptomy a podpořit změnu
- Zaměřit se na přítomný okamžik: věnovat pozornost tomu, co se děje v těle, když se mysl vyjadřuje
- Znovu získat kontrolu nad tělem a rozvíjet dovednosti, jak se regulovat
- Snížit stres a zvýšit hladinu endorfinů, našich „hormonů štěstí“
„Používání technik jako je práce s dechem, mindfulness, meditace, relaxační techniky a taneční/pohybová terapie může přímo ovlivnit symptomy, které člověk zažívá po traumatické události,“ říká Gogliotti ve svém článku.
Co se tedy naučíš prací se svým tělem? Gogliotti říká, že pomocí pohybu se naučíš soustředit na přítomný okamžik, naučíš se zdravé strategie zvládání, jako je dýchání, relaxace, mindfulness a meditace. Pohybem skrz trauma se naučíš rozpoznávat svoje spouštěče, ať už jsou fyzické, emocionální nebo environmentální. Taky se naučíš zpomalit, abys se vyrovnala, a naučíš se, jak trauma integrovat do sebe.
Pokud jsi umělecky založená, můžeš zkusit divadlo jako formu pohybu, která ti pomůže uzdravit trauma. Kromě pohybu to může být i cvičení, jak prožít emoce v bezpečném prostředí. Když se zlobíš a hraješ postavu, která má zlost jako hlavní rys, můžeš toho využít a vyjádřit svou vlastní zlost skrze postavu, a tím uvolnit emoce zdravým způsobem. Divadlo ti taky pomůže vcítit se do druhých lidí a vidět různé perspektivy. A i když na to třeba ještě nejsi připravená, dívat se na svět očima druhých a snažit se pochopit, čím si prošli, ti může pomoct s uzdravením tím, že se naučíš odpouštět – druhým i sobě.
Další způsob, jak prozkoumat trauma skrze tělo, je terapie zvaná somatické prožívání. Při somatickém prožívání používají terapeuti a odborníci rámec zvaný SIBAM, aby klientům pomohli trauma integrovat.
Podle VeryWell Mind SIBAM znamená vnímání, představivost, chování, afekt a význam. V první části terapie je klient požádán, aby se posadil a vnímal pocity svého těla. Jakmile klient určí, co cítí, terapeut ho požádá, aby si představil nějakou scénu, a pak se ho zeptá, co ho napadá, když touhle řízenou představou prochází.
V behaviorální části je terapeut požádán, aby sledoval řeč těla a pohyby pacienta, když prožívá tyto zážitky. Afekt znamená určení, jak dáváš emoce najevo navenek, a význam, poslední část terapie, spočívá v tom, jak jsi vnímal terapii a jaký význam mají zážitky, kterými jsi prošla.
Nervová soustava v ohrožení
Trauma těžce ovlivňuje nervovou soustavu. Žijeme ve světě, který je sám o sobě stresující a nedopřává nám chvilky odpočinku, a trauma to ještě zhoršuje. Člověk, který trauma zažil, je pak neustále ve střehu, hyperaktivní, hypoaktivní nebo neustále ve stavu strachu.
MHS, webová stránka o službách v oblasti duševního zdraví, uvádí, že se to stane, když trauma posune nervovou soustavu za její schopnost regulovat se.
„Traumatické události posouvají nervovou soustavu za hranice její schopnosti regulovat se,“ říká MHS v blogovém článku, „U někoho se systém zasekne v poloze ‚zapnuto‘ a člověk je přestimulovaný a nedokáže se uklidnit. Úzkost, hněv, neklid, panika a hyperaktivita – to všechno může vzniknout, když zůstaneš v tomto režimu neustálé pohotovosti.“
Na druhou stranu se tělo může dostat do kompletního šoku nebo „vypnutí“ a zůstat ve stavu hypoaktivace.
„U jiných lidí se nervová soustava zasekne v poloze ‚vypnuto‘, což vede k depresi, odpojení, únavě a letargii,“ říká MHS, „Lidé můžou mezi těmito maximy a minimy střídat.“
Co se týče nervové soustavy, nejdůležitější je naučit se ji regulovat. A jeden způsob, jak jí pomoct se to naučit znovu, je práce s dechem.
The Guest House, léčebné centrum pro lidi, kteří si prošli traumatem, říká, že práce s dechem využívá specifické dechové techniky k uvolnění těla, odblokování traumatu a uvolnění bolesti z těla.
„Trauma se dá vydechnout tím, že se uvolní napětí a potlačená energie, která je hluboko zakořeněná v podvědomí člověka,“ říká The Guest House.
V dalším článku The Guest House říká: „Když se soustředíme na dech, aktivujeme parasympatický nervový systém a tím uvedeme zbytek nervové soustavy do klidového stavu.“
Kontrolované dýchání vyšle do mozku signál, aby aktivoval parasympatický nervový systém, který tělu pomáhá se uklidnit po reakci „bojuj, uteč nebo zamrzni“. Při reakci „bojuj, uteč nebo zamrzni“ se naše tělo připravuje na obranu a je ve stavu pohotovosti, do kterého se dostaneme i při traumatu.
Když jsme v tomhle stavu dlouho, nebo když nás něco udržuje v tomhle stavu i po události, naše tělo se dereguluje. Deregulace pak vede k dalším problémům v těle i v mysli.
Práce s dechem zpomaluje hyperaktivovaný systém a restartuje podaktivovaný systém. Tím se tělo učí, jak se znovu regulovat. Ale pozor, práce s dechem není pro každého.
The Good Therapy nedoporučuje práci s dechem lidem, kteří mají v anamnéze aneurysma, kardiovaskulární problémy, vysoký krevní tlak, problémy se zrakem, osteoporózu nebo nedávná fyzická zranění nebo operace. Nedoporučuje se ani lidem, kteří mají závažné psychiatrické příznaky nebo záchvaty nebo kteří užívají silné léky.
Důvodem je, že práce s dechem může vyvolat hyperventilaci a změněné stavy vědomí. Další způsoby, jak můžeš pracovat na vyrovnání nervové soustavy, jsou meditace, jóga a pohyb. A pokud ti žádná z těchto možností nevyhovuje, můžeš si sama najít další alternativy.
Mysl potřebuje prostor
Stejně jako tělo, i mysl potřebuje způsob, jak uvolnit traumatickou energii. Můžeš zkusit psát deník, malovat nebo poslouchat hudbu.
Psaní deníku ti pomůže uvolnit všechnu tu energii, kterou tvoje myšlenky vytvářejí, na papír. Taky ti to pomůže mentálně zpracovat situace a emoce a získat nový pohled, zvlášť když si to pak přečteš. Nikdo neví, jak to funguje, ale zdá se, že když dáš slova na papír, vytáhneš z mysli těžkou energii a zanecháš pisatele klidným a mírumilovným.
Malování a tvoření můžou být dalším skvělým způsobem, jak se vyjádřit. Můžeš si dělat, co chceš, a používat tolik médií, kolik uznáš za vhodné. Můžeš vytvořit cokoliv a vložit do toho všechny svoje emoce. A to ti pomůže se jich zbavit, podobně jako u psaní deníku. Taky ti to pomůže soustředit se na samotné umění místo toho, abys se utápěla v negativních myšlenkách.
Další způsoby, jak se uzdravit z traumatu, jsou programy vedené terapeuty, neurofeedback a desenzibilizace a přepracování pomocí očních pohybů (EMDR).
Neurofeedback je typ terapie, kde odborníci zmapují funkce mozku, aby zjistili, která část je v nerovnováze, a pak tuto část mozku trénují tím, že poskytují specifickou léčbu.
EMDR využívá pohyby očí, aby pomohl posunout emoce a myšlenky u lidí, když si vzpomínají na traumatickou událost nebo se na ni soustředí. Pomáhá otevřít mysl k uzdravení tím, že posouvá způsob, jakým člověk přemýšlí. I když je EMDR mnohem složitější, tohle je základní shrnutí toho, co dělá.
Porozumění a soucit
Během veškeré téhle práce jsi schopná získat porozumění tomu, co se stalo, proč se to stalo, porozumění druhé osobě nebo situaci. Pochopení toho, proč někdo něco dělá nebo proč se něco stane, neznamená, že ty činy byly správné, ale můžeš se dostat do bodu, kdy si uvědomíš, že to nebyla tvoje vina.
Můžeš začít mít soucit a odpouštět sobě i sobě a zbavit se hanby a viny. Můžeš se taky podívat na svoje vlastní předpoklady nebo názory, které možná nebyly správné.
Soucit je pocit, který se objeví, když vidíš, že někdo jiný trpí, a cítíš motivaci mu pomoct nebo zmírnit jeho utrpení. Jak procházíš vlastním uzdravením, začneš podnikat kroky, abys zmírnila svoje vlastní utrpení. A pak přijde čas, kdy se můžeš ohlédnout zpět a utěšit to minulý já, které si tím traumatem prošlo. Můžeš dokonce pracovat na tom, abys to přepsala nebo převyprávěla ten příběh jiným způsobem, který tě posílí.
A i když se nemusíš nutně zapojovat do života člověka, který ti to trauma způsobil, můžeš s ním začít soucítit.
Odpouštění je velkou součástí uzdravení, protože pomáhá zbavit se zátěže hněvu, viny a hanby. Odpustit neznamená, že mávneš rukou nad činy druhého člověka nebo je ospravedlníš. Podle psychologů je odpuštění vědomé a záměrné rozhodnutí uvolnit pocity zášti nebo pomsty vůči osobě nebo skupině, která ti ublížila, bez ohledu na to, zda si tvoje odpuštění skutečně zaslouží.
Osvobodí tě to od toho, abys veškerou energii věnovala člověku, který si ji nezaslouží, a pomůže ti přesměrovat ji na sebe a svůj život. I přes všechny výhody je odpuštění těžké. Je v pořádku, pokud na něj ještě nejsi připravená, nebo nikdy nebudeš. Nenech se nikým zahanbit do toho, abys odpustila, když na to nejsi připravená. Je to proces, který trvá.
Transformace
Co tě tahle zkušenost naučila? Co jsi díky ní dokázala nebo získala?
Trauma nás svým způsobem nutí pracovat na sobě a pomáhá nám vidět věci, které jsme nikdy předtím neviděli. Nebo zažít nové věci, které by nás nikdy nenapadly nebo které nebyly ani v našem hledáčku. Taky se dozvíš o různých tématech, jako je lidská mysl, psychologie, možná i spiritualita.
Zjistíš něco o sobě i o druhých. Zjistíš, čeho jsi schopná a co můžeš dělat lépe. Naučíš se víc si sebe vážit a lépe se k sobě chovat.
Transformace nastane, když se dokážeš posunout ze stavu bytí, do kterého tě trauma donutilo, do nového, pozitivnějšího stavu, který integruje všechny tvoje zkušenosti a poučil se z nich.
V téhle transformaci jsi schopná přepsat svůj příběh očima lásky a přepsat svá omezující přesvědčení. Uzdravení a transformace, která s ním přichází, trvá nějakou dobu a občas můžeš mít pocit, že se zasekneš nebo opakuješ stejné věci.
Nevzdávej to, může to být těžké, ale podle všech lidí, kteří se dokázali uzdravit po traumatu, to stojí za to a ty to taky dokážeš.
Jak se uzdravuješ ty? Pomohl ti tenhle článek? Napiš nám do komentářů a nezapomeň sledovat náš YouTube kanál, kde najdeš další informace o psychologii.