Život s bipolární poruchou je jako jízda na horské dráze – jednou jste nahoře, plní energie a optimismu, podruhé se propadáte do hluboké deprese, kde se zdá, že svět ztratil veškeré barvy. Ale i když se to tak může zdát, není to jen jedna „horská dráha“. Existuje několik typů bipolární poruchy a každý má svá specifika. Je dobré je znát, protože porozumění vlastním prožitkům je první krok k tomu, jak s nimi lépe pracovat.
Typy bipolární poruchy: Rozdíly a specifika
Pojďme se podívat na ty nejběžnější typy, abychom si v tom udělali trochu jasno.
Bipolární porucha I
Tady se hraje o mánii. Aby se dalo mluvit o bipolární poruše I, museli jste zažít alespoň jednu manickou epizodu. A teď pozor, mánie není jen „dobrá nálada“. Jde o stav, kdy jste neuvěřitelně plní energie, máte nerealistické plány, málo spíte, mluvíte rychleji než obvykle a můžete dělat riskantní rozhodnutí. Mezi těmito manickými epizodami se mohou vyskytovat i epizody deprese, ale nemusí. Zkrátka, mánie je pro diagnózu klíčová.
Bipolární porucha II
Zatímco u typu I dominuje mánie, u typu II mluvíme o hypománii. Hypománie je, řekněme, mírnější verze mánie. Stále máte hodně energie a optimismu, ale chování není tak extrémní jako u plnohodnotné mánie. Hlavní rozdíl je v tom, že hypománie obvykle nezpůsobuje takové problémy v práci, vztazích nebo každodenním fungování. Zato se ale u bipolární poruchy II musí objevovat i epizody deprese, a to častěji a výrazněji než u typu I.
Bipolární porucha s rychlým cyklováním
Tenhle typ je tak trochu specialita. Říká se mu tak, když se u vás střídají nálady (deprese, mánie, hypománie nebo smíšené epizody) čtyřikrát nebo vícekrát během jednoho roku. Rychlé cyklování může být těžké na zvládání, protože se nálady mění velmi rychle a nepředvídatelně. Na druhou stranu, je důležité vědět, že se dá léčit a stabilizovat.
Specifika? Každý člověk s bipolární poruchou je jedinečný. Stejná diagnóza neznamená stejný průběh nemoci. Pro někoho může být nejtěžší boj s depresí, pro jiného zvládání manických epizod. Důležité je naslouchat svému tělu, hledat odbornou pomoc a naučit se s poruchou žít co nejplnohodnotněji.