Život. Kolikrát se nám zdá, že nám protéká mezi prsty jako písek? Honíme se za ideály, za představami, které nám naservírovala reklama nebo sociální sítě. Chceme být lepší, štíhlejší, úspěšnější, mít hezčí bydlení, zajímavější práci… A často se v tom všem zapomínáme zastavit a uvědomit si, co už máme. Co už jsme dokázali.
Umění ‚dostatečnosti‘: Jak najít spokojenost v nedokonalém světě?
Víte, ono to ‚dostatečné‘ má občas takovou pachuť. Jako by to bylo něco míň, něco, s čím se musíme spokojit, protože na víc nemáme. Ale co když je to naopak? Co když je ‚dostatečné‘ ve skutečnosti to nejvíc, co můžeme dosáhnout? Protože je to reálné, dosažitelné a udržititelné? Nehrozí, že se v tom honění za nedostižným ideálem prostě vyšťavíme a ztratíme radost z toho, co máme?
Kde začít hledat klid?
Prvním krokem je, myslím, uvědomit si, že dokonalost je mýtus. Neexistuje. A honit se za něčím, co není, je jako snažit se chytit duhu. Můžete se k ní přiblížit, ale nikdy ji nebudete držet v ruce. Místo toho se zaměřte na to, co je reálné. Na to, co můžete ovlivnit. A hlavně – buďte k sobě laskaví. Vždyť i ta nejdokonalejší zahrada má sem tam plevel, no ne?
Zkuste si třeba sepsat seznam věcí, za které jste vděční. Může to být cokoli, od maličkostí jako slunečný den až po velké věci jako milující rodina. Uvidíte, že se vám ten seznam docela rychle naplní. A až ho budete číst, zkuste si ty věci opravdu procítit. Uvědomit si, jak moc pro vás znamenají. To vám pomůže uvědomit si, že už teď máte víc, než si myslíte.
Malé kroky k velké změně
Začněte maličkostmi. Udělejte si hezký den jen sami pro sebe. Přečtěte si knížku, zajděte si na masáž, dejte si dobrou kávu. A hlavně – nedělejte si výčitky, že nic neděláte „užitečného“. To, že se o sebe staráte, je ta nejužitečnější věc, kterou můžete udělat. Protože když se cítíte dobře, máte víc energie a zvládáte i ty náročnější situace s větším nadhledem.
A víte co? Občas se prostě na všechno vykašlete. Pusťte si oblíbený film, objednejte si pizzu a nic neřešte. Protože i to je umění ‚dostatečnosti‘. Umět si odpočinout a nebýt na sebe přísní. Život není závod, je to cesta. A na té cestě je důležité občas zastavit a nadechnout se. A uvědomit si, že už teď jsme dost dobří. Důležití. Milovaní. A to je víc, než se na první pohled zdá.