Kroutíte si pramen vlasů kolem prstu? Pořád sebou vrtíte a ani o tom nevíte? Možná si jen potřebujete upustit páru, ale možná… možná jsou to nenápadné projevy úzkosti.
Všichni o úzkosti mluví, ale často se zaměřujeme jen na ty nejzřetelnější signály. Jenže úzkost má mnohem víc podob, než by se na první pohled zdálo. Pojďme se podívat na ty, které tak často přehlížíme.
Úzkost má víc tváří, než si myslíte. Odhalte skryté projevy
Někdy to totiž není o panických atakách a nespavosti. Někdy se úzkost skrývá v maličkostech, v každodenních rituálech, kterým ani nevěnujeme pozornost.
Obsedantní kontrola aneb „Musím mít všechno pod kontrolou!“
Kontrolujete třikrát, jestli máte zamčené dveře? Opakovaně si pročítáte zprávy, než je odešlete? Máte pocit, že se bez vás všechno zhroutí? Tohle je přesně ono. Jako byste cítili, že každou chvíli se něco pokazí, a jediný způsob, jak tomu zabránit, je mít všechno pod dohledem. Jako byste se báli, že osud si na vás zasedl a vy musíte být o krok napřed.
Myšlenky na míle daleko aneb „Zase jsem duchem nepřítomná“
Stává se vám, že během rozhovoru jen přikyvujete, ale ve skutečnosti přemýšlíte o něčem úplně jiném? Jako byste nedokázali být „tady a teď“? Úzkost často způsobuje, že se nedokážeme soustředit na přítomnost. Jsme zahlceni vlastními myšlenkami a pocity, a proto nám uniká, co se děje kolem nás. Pak se cítíme provinile, že jsme byli nepozorní, ale kruh se uzavírá.
Omlouvám se za všechno aneb „Raději se omluvím, než abych něco pokazila“
Omlouváte se i za to, za co vůbec nemůžete? I za to, že jste někomu v cestě? Omlouváte se preventivně, i když nevíte, za co se vlastně omlouváte? Úzkost se často projevuje i přehnanou omluvností. Máme pocit, že jsme za všechno zodpovědní, i když to tak vůbec není. Bojíme se, že někoho naštveme, zklameme, a proto raději hned sklopíme uši.
Problémy se spánkem aneb „Hlavo, už spi!“
V posteli se převalujete a v hlavě vám běží film plný starých i nových starostí? Přemýšlíte o tom, co jste udělali špatně? A co když se to pokazí zítra? Úzkost a spánek moc nejdou dohromady. Neustálý pocit napětí a obav nám nedovolí se uvolnit a usnout. Navíc nevyspání úzkost ještě zhoršuje. Začarovaný kruh, že?
Mobil jako berlička aneb „Svět na displeji je bezpečnější“
Kdykoliv nastane chvilka ticha, automaticky saháte po telefonu? Projíždíte sociální sítě, i když vás to vlastně vůbec nebaví? Úzkost nás nutí hledat únik. Telefon je dokonalá berlička. Odvede naši pozornost od nepříjemných pocitů a myšlenek. Jenže to je jen krátkodobé řešení. Skutečný problém to nevyřeší, jen ho odsouvá do pozadí.
A co třeba přílišná upovídanost?
Když už jsme u toho… Víte, že i přílišná upovídanost může být známkou úzkosti? Někdy mluvíme víc, než je zdrávo, abychom zaplnili trapné ticho. Chceme se zalíbit, vyhnout se nepříjemné situaci. Ale často to pramení spíš z nervozity a nejistoty, než z opravdového zájmu.
Není žádná ostuda, když se v něčem z toho poznáte. Důležité je, abyste si uvědomili, co se děje, a pokusili se s tím něco dělat. Protože úzkost nemusí ovládat váš život. Můžete se s ní naučit žít, pochopit ji a překonat ji. A to je nejdůležitější.
Znáte to taky? Nebo máte nějaký jiný trik, jak se u vás úzkost projevuje? Podělte se o to v komentářích!