Čas od času se stane, že narazíme na situaci, která nás zaskočí. Zpráva, se kterou se zkrátka nechceme smířit. Může se týkat nás samotných, nebo někoho blízkého. Ať už je to cokoliv, často se objeví snaha to popřít, odmítnout realitu. Proč to tak ale je? A co s tím můžeme dělat?
Proč se to děje?
Lidská psychika je složitý mechanismus. Když čelíme něčemu těžkému, často se uchylujeme k různým obranným mechanismům. Popírání je jedním z nich. Je to vlastně taková první pomoc pro naši psychiku, když je zahlcena negativními emocemi.
Obrana před realitou
Představte si, že se dozvíte vážnou diagnózu. Je to jako rána z čistého nebe. Mozek se snaží ochránit tím, že tuto informaci odmítne. „To není možné, to se museli splést,“ říkáme si. Je to způsob, jak se vyhnout okamžitému náporu strachu, smutku a úzkosti. Někdy to funguje jako brzda, která nám dá čas se s tou situací postupně smířit.
Strach ze ztráty kontroly
Diagnóza nemoci nám bere pocit kontroly nad vlastním životem. Najednou nejsme pány situace. Popírání je pak pokus získat tu kontrolu zpět. „Já jsem zdravý, takže nemusím nic měnit,“ říkáme si a tím si alespoň na chvíli zachováváme iluzi, že jsme pořád v bezpečí.
Jak s tím pracovat?
Popírání diagnózy může být kontraproduktivní. Zpožďuje léčbu a zhoršuje prognózu. Co tedy dělat, když vidíme, že se někdo blízký (nebo my sami) ocitl v této fázi?
Buďte trpěliví a empatičtí
Nenuťte nikoho, aby se s diagnózou smířil hned. Dejte mu čas. Poslouchejte ho, projevujte empatii a ukažte mu, že jste tu pro něj. Důležité je vytvořit bezpečné prostředí, kde se může svobodně vyjádřit ke svým obavám a pocitům.
Hledejte informace
Mnohdy strach pramení z nedostatku informací. Pomozte dotyčnému najít důvěryhodné zdroje, kde se může o své nemoci dozvědět více. Když pochopí, co se s ním děje, může se mu snáze přijmout realitu.
Vyhledejte odbornou pomoc
Pokud popírání trvá příliš dlouho a brání v léčbě, je na místě vyhledat odbornou pomoc. Psycholog nebo psychoterapeut může pomoci zpracovat emoce spojené s diagnózou a najít zdravější způsoby, jak se s ní vyrovnat. Někdy je i malá pomoc velkým krokem vpřed.
Nezapomínejte, že každý má svůj vlastní způsob, jak se vyrovnat s těžkými životními situacemi. Buďte trpěliví, empatičtí a nápomocní. A hlavně, neztrácejte naději. I ty nejtěžší rány se dají zahojit.