Už se vám někdy stalo, že jste vybuchli? Ne tak, že byste se jen na chvíli zamračili, ale opravdově, s křikem a možná i s něčím rozbitým? Všichni občas ztrácíme nervy, to je jasné. Ale co když se to děje častěji, než je zdrávo, a začíná to ničit vztahy a komplikovat život? Možná se pak díváte na výbušnou poruchu s diagnózou, kterou byste sami sobě nepřisoudili.
Výbušná porucha: Když výbuchy hněvu ničí život
Říká se tomu intermitentní explozivní porucha (IED). Zní to dost hrozivě, že? Ale nebojte se, nejde o žádnou bombu s krátkou pojistkou v hlavě. Spíš o opakované, nečekané a přehnané výbuchy hněvu, agrese nebo impulzivního chování. Tyhle „výbuchy“ můžou přijít z ničeho nic a trvat relativně krátce, třeba jen půl hodiny. Pak se všechno uklidní a dotyčný se často cítí provinile a zahanbeně.
Co to vlastně je a jak se to projevuje?
Hlavní charakteristikou IED jsou ty nepředvídatelné a neúměrné reakce. Může jít o verbální agrese, jako jsou hádky, křik, urážky. Nebo o fyzickou agresi vůči lidem, zvířatům nebo majetku. Představte si třeba, že někdo v zácpě začne zběsile troubit a nakonec i vyběhne z auta a začne se s někým prát. Nebo že někdo rozbije nádobí jen proto, že mu upadla lžíce.
Proč to vlastně vzniká?
Důvody vzniku IED nejsou úplně jasné. Hraje tam roli genetika, nerovnováha chemických látek v mozku, ale i výchova a traumatické zážitky z dětství. Často se to pojí s jinými psychickými problémy, jako jsou deprese, úzkosti, poruchy osobnosti nebo ADHD. Je to zkrátka zamotaná situace a každý případ je tak trochu jiný.
Dá se s tím něco dělat?
Naštěstí ano! I když IED není zrovna lehká záležitost, dá se s ní pracovat. Nejdůležitější je psychoterapie, kde se člověk učí zvládat svůj hněv, rozpoznávat spouštěče a reagovat jinak. Někdy pomáhají i léky, které stabilizují náladu a snižují impulzivitu. Důležité je ale hledat pomoc u odborníka a nenechat se tím pohltit. Protože život bez neustálých výbuchů může být mnohem klidnější a šťastnější.