Tak jo, pojďme se na to podívat. Slyšeli jste už o teorii attachmentu? Možná se vám vybaví něco z dětství, vztahy s rodiči, nebo si říkáte, co to má vlastně společného s vámi teď? Ale věřte mi, ono to s námi rezonuje víc, než si možná myslíme. Je to taková skrytá mapa našich vztahů a toho, jak se v nich cítíme.
Co je to attachment a proč je to důležité?
Zjednodušeně řečeno, attachment je citová vazba, kterou si vytváříme s lidmi, kteří jsou pro nás důležití. Začíná to už v dětství s našimi pečovateli – nejčastěji rodiči. Způsob, jakým naši rodiče reagovali na naše potřeby (když jsme plakali, byli hladoví, potřebovali útěchu), formuje náš styl attachmentu. A ten pak, aniž bychom si to uvědomovali, ovlivňuje naše vztahy v dospělosti. Takže, jak se říká, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš – v tomhle případě to platí dvojnásob!
Čtyři základní styly attachmentu: Který je ten váš?
Psychologové rozlišují čtyři základní styly attachmentu: bezpečný, úzkostný, vyhýbavý a úzkostně-vyhýbavý (nebo také dezorganizovaný). Nebojte se, není to žádná škatulka, kam musíme nutně patřit. Je to spíš spektrum, a my se můžeme pohybovat někde mezi nimi. Důležité je se v tom poznat a pochopit, proč reagujeme ve vztazích tak, jak reagujeme.
Bezpečný attachment: Lidé s bezpečným attachmentem se cítí ve vztazích jistě a komfortně. Nebojí se blízkosti, ale zároveň umí být sami se sebou. Věří, že jsou hodni lásky a že se na své partnery mohou spolehnout. Jsou to takoví ti šťastlivci, co prostě ve vztazích „fungují“.
Úzkostný attachment: Ti, kteří mají úzkostný attachment, se často bojí opuštění. Potřebují neustálé ujišťování o lásce a blízkosti. Jsou závislí na svých partnerech a trápí je žárlivost a nejistota. Říká se jim občas „přísavky“.
Vyhýbavý attachment: Lidé s vyhýbavým attachmentem se naopak blízkosti bojí. Drží si odstup, nezávislost je pro ně důležitější než intimita. Bojí se zranitelnosti a raději se spoléhají sami na sebe. Jsou to takoví ti „samotáři“.
Úzkostně-vyhýbavý (dezorganizovaný) attachment: Tento styl je taková kombinace úzkosti a vyhýbání. Lidé s dezorganizovaným attachmentem touží po blízkosti, ale zároveň se jí bojí. Často mají v minulosti traumatické zážitky. Je to tak trochu „hlava 22“.
Jak s tím naložit?
Nejdůležitější je uvědomění. Jakmile si uvědomíme, jaký styl attachmentu nás ovlivňuje, můžeme s tím začít pracovat. Není to samozřejmě jednoduché a často je potřeba pomoc terapeuta, ale je to možné. Můžeme se naučit zdravě komunikovat, nastavovat hranice, budovat důvěru a cítit se ve vztazích bezpečněji. Protože jak se říká, nikdy není pozdě na nový začátek! A co si budeme povídat, spokojené vztahy jsou základ šťastného života.