Tak jo, pojďme se na to podívat. Tentokrát trochu jinak, žádný strojený úvod a dokonalá struktura. Prostě real life, jak to známe. V lifestylovým magazínu, kde se každej snaží bejt dokonalej, zkusíme trochu „syrovosti“. A co si budeme povídat, někdy je to přesně to, co potřebujeme. Dneska o vývojový psychologii. Hned ti bude jasnější, proč občas děláš věci, který bys normálně nedělal. Nebo proč tvoje kamarádka reaguje na stres úplně jinak než ty.
Vývojová psychologie: Vliv kultury na vývoj jedince
No a teď k tomu, co to vlastně ta kultura je a jak nás ovlivňuje. Představ si to jako takovej neviditelnej batoh, kterej si s sebou táhneme od narození. Jsou v něm hodnoty, zvyky, tradice, jazyk… prostě všechno, co nás obklopuje a formuje. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne.
Kultura jako neviditelný architekt
Je to fakt fascinující, jak moc kultura zasahuje do toho, jak se vyvíjíme. Vezmi si třeba výchovu dětí. V jedný kultuře je naprosto normální, že dítě spí s rodiči do puberty, v jiný se to považuje za něco divnýho. A co teprve komunikace? V některých kulturách je přímá a otevřená, v jiných se klade důraz na to, aby se nikdo neurazil. A to se pak projevuje úplně ve všem, od vztahů až po práci.
Výchova? Co kraj to jiný mrav
Všimla sis někdy, jak jinak se lidi chovají na dovolený v Itálii a jinak v Německu? Není to jenom o počasí a jídle. Je to o kultuře. Italové jsou hlučnější, gestikulují, jsou spontánní. Němci jsou zase víc organizovaní, dbají na pravidla a jsou systematičtí. A to se odráží i v jejich dětech. Je to fakt jak z jinýho světa, že?
Osobnost vs. Kultura: Kde končí geny a začíná prostředí?
Samozřejmě, nejsme jenom produktem kultury. Máme i svý geny, svý osobní zkušenosti, svý „já“. Ale kultura je takovej silnej filtr, kterým se všechno prohání. Může ovlivnit to, jak se projevujeme, jak se cítíme, jak se učíme, jak řešíme problémy. A to je docela síla, co říkáš?
Pár myšlenek na závěr
Takže příště, až budeš řešit nějakou „kulturní šok“, zkus se na to podívat s nadhledem. Uvědom si, že to, co považuješ za normální, nemusí být normální pro všechny. A že to, co považuješ za divný, může mít svůj hluboký smysl. A možná se i něco novýho naučíš. A o to přece jde, ne?