Víte, jak to chodí. Ráno se probudíte, oči trochu lepkavé, řasy slepené. „To bude jen únava,“ řeknete si a mávnete nad tím rukou. Jenže ono se to opakuje. A přidá se svědění, pálení, pocit písku v očích. Nic příjemného, co si budeme povídat.
Blefaritida: Zánět, který znepříjemňuje život
Blefaritida, neboli zánět očních víček, je stav, který dokáže pořádně potrápit. Není to nic, co by ohrožovalo zrak, ale umí znepříjemnit každodenní fungování. A co hůř, má tendenci se vracet.
Co se vlastně děje?
Představte si to jako takovou „bouři“ na okraji víček. Žlázky, které produkují maz pro slzný film, se zanítí a zablokují. To naruší rovnováhu slzného filmu a způsobí všechny ty nepříjemné projevy. Může za to spousta faktorů – od bakterií přes alergie až po suché oči. A někdy se příčina ani nezjistí, což je k vzteku, že jo?
Jak poznáte, že jde právě o blefaritidu?
Kromě těch už zmíněných lepkavých a slepených řas, svědění a pálení, se může objevit i zarudnutí okrajů víček, šupinky na řasách (jako lupy), slzení nebo naopak pocit suchých očí. Někdy se přidá i citlivost na světlo nebo pocit cizího tělíska v oku. Zkrátka, nic moc.
A co s tím?
Nejdůležitější je hygiena. Pravidelné čištění víček je základ. Teplý obklad (nahřátý ručník, bavlněný tamponek) na pár minut víčka prohřeje a uvolní mazové žlázky. Poté jemně vyčistěte okraje víček vatovou tyčinkou namočenou ve speciálním roztoku nebo dětském šamponu (hodně zředěném!). A nezapomeňte na pravidelnou péči o slzný film – umělé slzy jsou váš kamarád. No a když to nepomáhá, šup k očnímu lékaři. Ten může předepsat antibiotika nebo kortikoidy.
Prevence je půl zdraví (i u blefaritidy)
Pravidelné čištění víček, kvalitní kosmetika (hlavně oční), dostatek spánku a omezení stresu – to všechno hraje roli. A pokud nosíte kontaktní čočky, dbejte na dokonalou hygienu a pravidelnou výměnu.
Blefaritida není žádná tragédie, ale dokáže pěkně otrávit život. Ale s trochou péče a trpělivosti se s ní dá žít v pohodě. A to je hlavní, ne?