„`html
Všichni máme své příběhy. Některé si vyprávíme s úsměvem, jiné raději necháváme spát. A když se rozhodneme vyhledat pomoc psychologa nebo terapeuta, stáváme se součástí procesu, který je intimní a osobní. Ale co vlastně víme o tom, co se s našimi „záznamy o léčbě“ děje? Kdo k nim má přístup a jaká máme práva?
Záznamy o léčbě: Přístup a práva
Co se do záznamu píše?
Zjednodušeně řečeno, záznam o léčbě je taková „kronika“ vašeho terapeutického procesu. Obsahuje informace o vašich problémech, diagnózách (pokud nějaké jsou stanoveny), průběhu terapie, použitých technikách a samozřejmě i poznámky terapeuta. Může tam být i to, jak reagujete na léčbu a jak se cítíte. Není to žádná „šuplíková záležitost,“ kam si terapeut píše, co se mu zrovna honí hlavou. Mělo by jít o objektivní a relevantní informace.
Kdo se do nich může podívat?
Tady je to jednoduché a zároveň složité. V ideálním případě jen vy a váš terapeut. Tedy, dokud mu nedáte svolení, aby záznam sdílel s někým dalším. Tohle svolení by mělo být vždy písemné a mělo by jasně definovat, s kým a za jakým účelem se záznam sdílí. Ale pozor! Existují výjimky. Například soud může nařídit zpřístupnění záznamů v rámci vyšetřování. Nebo v situacích, kdy je ohroženo vaše zdraví nebo zdraví jiných lidí.
Moje práva? Mám na něco nárok?
Absolutně! Máte právo vědět, co se v záznamu píše. Máte právo do něj nahlédnout (obvykle v přítomnosti terapeuta) a v některých případech i právo žádat o opravu nepřesných nebo zavádějících informací. Pokud s něčím nesouhlasíte, můžete to nechat do záznamu zaznamenat. Zkrátka, nejste jen „objekt“ léčby, ale aktivní účastník celého procesu.
A co po skončení terapie?
Záznamy o léčbě by měly být uchovávány po určitou dobu (obvykle několik let po ukončení terapie). Po uplynutí této doby se obvykle skartují. Je dobré se na to informovat u svého terapeuta. A pokud byste v budoucnu potřebovali kopii záznamu, máte na ni právo, samozřejmě v souladu se zákonem.
Nenechte se odbýt
Pokud máte jakékoli pochybnosti nebo nejasnosti ohledně záznamů o léčbě, nebojte se zeptat svého terapeuta. Je to jeho povinnost vám vše srozumitelně vysvětlit. Pamatujte, že jste pánem svého duševního zdraví a máte právo vědět, co se s vašimi informacemi děje. A pokud se necítíte komfortně, nebojte se hledat radu u jiného odborníka nebo u organizací, které se zabývají právy pacientů.
„`