Tak už je to za vámi. Hodiny strávené v křesle, potoky slz, odkryté bolístky… Terapie skončila. Ale co teď? Máte pocit, že jste se zbavili břemene, ale zároveň se objevuje zvláštní prázdnota. Co si počít s tím vším, co jste se naučili? Jak to dostat do reálného života, aby to nebylo jen teorií?
Život po terapii: Integrace naučeného a další růst
Terapie je jako kompas. Ukáže směr, ale loď už musíte řídit sami. A to je někdy fuška! Nečekejte, že se ze dne na den proměníte v zenového mistra. Jde o postupnou integraci, o drobné krůčky, které vedou k trvalé změně.
Praktické tipy, jak neztratit směr
Vraťte se k deníku: Pokud jste si během terapie vedli deník, občas do něj nahlédněte. Připomeňte si, co jste řešili, jaké jste dělali pokroky. Pomůže vám to udržet si nadhled a v těžkých chvílích najít motivaci.
Udržujte kontakt (s rozumem): Občasná konzultace s terapeutem není ostuda. Je to spíš projev zodpovědnosti k sobě samému. Ale pozor, ať se nestane závislostí. Jde o to, získat zpět jistotu, ne se schovat za odborníka.
Buďte k sobě laskaví: Chyby se stávají. A po terapii obzvlášť. Nebojte se selhání. Berte je jako příležitost k učení a růstu. Nikdo učený z nebe nespadl, a vy už jste na cestě!
Když se staré zvyky vrací
Stres, únava, nepříjemná situace – a staré vzorce chování jsou zpět. Zase křičíte, vyhýbáte se konfliktům, zajídáte smutek čokoládou… Co teď? Nezoufejte! Je to normální. Důležité je, si toho všimnout a aktivně s tím pracovat. Připomeňte si, co jste se v terapii naučili. Použijte techniky, které vám pomáhaly.
Otevřete se novým možnostem
Terapie vám dala základ. Teď je čas na to, abyste na něm stavěli. Zkuste nové aktivity, poznávejte nové lidi, cestujte. Dělejte věci, které vás baví a které vám dávají smysl. A hlavně, buďte sami sebou! Uvidíte, že život po terapii může být ještě krásnější než ten před ní.
A pamatujte, růst je proces, ne cíl. Užívejte si cestu!