Víte, jak se říká, že člověk míní a život mění? Někdy se snažíme urputně něco naučit, drtíme se nazpaměť definice a vzorečky, a přesto to prostě nejde. Možná je problém v tom, že se učíme věci, které jsou pro nás v danou chvíli příliš složité. Nebo naopak až moc jednoduché a nudné. Jak najít tu správnou míru, ten „zlatý střed“, aby učení bylo efektivní a zároveň nás bavilo?
Zóna nejbližšího vývoje: Co to vlastně je?
Koncept „zóny nejbližšího vývoje“ (ZPD) představil ruský psycholog Lev Vygotskij. Jednoduše řečeno, je to prostor mezi tím, co už dokážeme sami, a tím, co zvládneme s pomocí někoho zkušenějšího. Představte si to jako takový malý „přeskok“, který potřebujeme k tomu, abychom se posunuli dál. Je to taková ta situace, kdy vám kamarád vysvětlí něco složitého „lopatě“ a najednou vám to dojde. Nebo když kuchařka ukáže ten fígl s tou omáčkou a vy si řeknete: „Aha, tak proto se mi to nikdy nepovedlo!“.
Jak ji najít?
Hledání ZPD je trochu detektivka. Začněte tím, že si upřímně řeknete, co už umíte. Co vám jde samo a co vám naopak dělá problém. Pak se pusťte do učení nového, ale postupně. Nebojte se požádat o pomoc. Zeptejte se kamaráda, koukněte na YouTube tutoriál, nebo se přihlaste na kurz. Klíčové je, aby vás učení bavilo a abyste měli pocit, že se posouváte kupředu. Nemusíte hned zvládnout všechno. Důležité je, že se snažíte a učíte se novým věcem. A pamatujte, jak říká klasik: „Učený z nebe nespadl“.
A co vy? Už jste dnes zkusili překročit svou zónu nejbližšího vývoje?