Život občas píše příběhy, které by nikdo z nás nevymyslel. Příběhy plné bolesti, ztráty, ale i neuvěřitelné síly a naděje. Dnes vám přinášíme jeden takový – příběh ženy, která se statečně postavila tváří v tvář psychické nemoci a našla cestu zpět k sobě.
Ztracená, nalezená, uzdravená: Příběh odvahy a naděje tváří v tvář psychické nemoci
Její jméno si necháme pro sebe, budeme jí říkat Anonymní. Pochází z okolí Washingtonu D.C. Miluje umění a čtení. Netuší, kde bude za pět let, ale s nadějí v hlase říká: „Doufám, že budu na lepším místě než teď.“ Anonymní byla diagnostikována s depresí, úzkostí a posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). A víte co? Nebojí se o tom mluvit. Dokonce věří, že její problémy mají různé kořeny. „Deprese a úzkost byly dědičné, k tomu se přidaly rodinné problémy, o kterých bych raději nemluvila. Ale PTSD způsobila osoba z mé nejbližší rodiny a blízký přítel, který mě zneužíval, když jsem byla na běžné pyžamové párty. Mám pocit, že se to stalo i dříve a možná to zašlo ještě dál. Upřímně, nevím, jestli jsem ještě panna.“
Cesta k uzdravení, cesta trnitá
Anonymní pravidelně navštěvovala psychiatra a terapeuta tři a půl roku a brala různé léky. Až donedávna, kdy jí jeden lék způsobil vážné halucinace a vedlejší účinky, které by mohly být fatální. Kvůli tomu se na krátkou dobu ocitla v psychiatrické léčebně a poté v programu částečné hospitalizace, který ale nefungoval. „Nyní navštěvuji nového terapeuta s novými léky a to funguje dobře,“ říká. Během dne se potýkala s různými symptomy. Deprese ji zpočátku naplňovala prázdnotou, ale nakonec se proměnila v zoufalství a smutek. Úzkost vyvolávala panické ataky. „PTSD je stále přítomná s úzkostí, ale po zneužívání jsem nemohla spát a šílela jsem, pokud se mě někdo dotkl.“
Cítila se ztracená. „Po zneužívání jsem ztratila celý rok vzpomínek. Teprve teď se mi začínají vracet útržky, tři roky poté.“ Kvůli tomu se cítila, že je všechno beznadějné a nesmyslné. Anonymní uvažovala o sebevraždě, ale naštěstí se o ni nikdy nepokusila. Nicméně se přibližně rok sebepoškozovala. „Řezala jsem si zápěstí a říkala si, že si to zasloužím. Také jsem se asi rok trápila hladem. Někdy jsem nejedla až 48 hodin.“
Ztráty a nové začátky
Její problémy se dotkly i jejích vztahů. „Ztratila jsem mnoho blízkých přátel, protože jsem je od sebe odstrčila. Měla jsem pocit, že nechápou, čím procházím.“ Anonymní své psychické problémy nepřekonala, učí se s nimi žít a zvládat je. Nyní chodí na terapii. „Nikdy jsem nevěřila, že by mi pomohlo mluvit s cizím člověkem, dlouho jsem se tomu bránila, ale vždycky se po sezení cítím lépe.“ Její rodina ji podporovala po celou dobu, i když je od sebe Anonymní odstrkovala. Nemyslí si, že se z téhle zkoušky poučila, ale její pohled na život se změnil. „Jsem realističtější. Vidím věci takové, jaké jsou. Stále sním, ano, ale ne tak často jako dřív.“
A co radí ostatním, kteří bojují s psychickou nemocí?
„Nevím, jak bude vaše psychická nemoc probíhat, protože každý případ je jiný. Musíte být stateční a čelit jí. Neschovávejte se před ní. Postavte se jí čelem a nenechte ji, aby vás pohltila.“
Držíme Anonymní palce, aby našla štěstí ve svém životě. A vám všem, kteří se potýkáte s podobnými problémy, vzkazujeme: nejste sami. Existuje pomoc a naděje.
Zdroje:
Text byl inspirován a částečně vychází z 83. příběhu ze série Mental Illness Recovery Series. Pro více informací a podporu navštivte Mental Illness Recovery Series Group na Facebooku.