Už jste se někdy zamysleli nad tím, proč děláme věci, které děláme? Proč se chováme tak, jak se chováme? Možná se odpověď skrývá hlouběji, než si myslíme – v našich zvířecích instinktech.
Zvířecí instinkty v nás: Jak nám příroda formuje chování
Představte si, že sledujete smečku vlků. Vidíte tam hierarchii, rivalitu, ale i spolupráci a hravost. A teď se podívejte na lidskou společnost. Vidíte ty paralely? Možná to zní divoce, ale biolog Nathan H. Lents, se zabývá právě tímto propojením – jak nám, lidem, formuje chování dědictví našich zvířecích předků.
Spravedlnost z pohledu zvířat?
Lents jde dokonce tak daleko, že zkoumá, jak se principy spravedlnosti, a dokonce i trestního práva, odrážejí v chování zvířat. Zní to šíleně, co? Ale představte si, že tresty, které se osvědčují u zvířat při řešení konfliktů, by mohly být účinné i u lidí. Ty, co jdou proti naší biologii, ty nemají šanci na úspěch. Co myslíte?
Jsme vlastně stejní, jen „oblačnější“
Podle Lentse se lidské chování od toho zvířecího zas tolik neliší. Jen jsme ho zamaskovali vrstvami jazyka, kultury a symbolického myšlení. Ale pod tím vším tlukou stejné základní pudy a instinkty, které sdílíme s ostatními tvory.
Hrajeme si málo? Chyba!
Vzpomínáte si, kdy jste se naposledy bezstarostně smáli a hráli? Možná je na čase to napravit. Hravost má totiž neuvěřitelné benefity – a to v každém věku. Nejde jen o zábavu! Hra rozvíjí motoriku, kognitivní schopnosti, posiluje sociální vazby, snižuje stres a udržuje kardiovaskulární zdraví. Takže, kdy si půjdete hrát vy?
Výhody hravosti pro dospělé? Jasně že jo!
Možná si říkáte, že hra je pro děti. Ale to je omyl! I v dospělosti nám hravost pomáhá udržovat mozek aktivní, stimuluje kreativitu, snižuje stres a zlepšuje fyzickou kondici. Lidé, kteří si hrají, mají lepší zdravotní výsledky a dokonce i oddalují projevy stárnutí. Takže, hrajte si, doktoři to doporučují!
Strach má smysl, úzkost už méně
A co strach? Všichni ho občas zažíváme. Ale i tahle nepříjemná emoce má svůj smysl – chrání nás před nebezpečím. S úzkostí je to ale složitější. Může to být přehnaná reakce na strach, zesílená naší schopností přemýšlet o věcech symbolicky. Jsme vlastně jediní, kdo si dokáže vsugerovat nebezpečí, které v daném momentě neexistuje. Evoluce nám zkrátka trochu „ujíždí“ na vedlejší koleji.
Adrenalin a euforie? Dobrá kombinace!
A co ty filmy, u kterých se bojíme? Proč nás to vlastně baví? Je to jednoduché: krátkodobý stres vyvolává euforické pocity, které nám pomáhají lépe zvládat strach. A když víme, že nebezpečí není reálné, můžeme si tu „jízdu“ naplno užít. Navíc, krátkodobý stres může snižovat hladinu dlouhodobého stresu. Takže, bát se občas je vlastně zdravé!
Domestikace – zvláštní úkaz?
A co domestikace zvířat? Je to zvláštní, že? Ovlivňujeme evoluci a selektivním chovem měníme jejich fyzické i povahové rysy. Podle vědců je klíčem k domestikaci potlačení plného dozrání zvířat. Dospělci jsou totiž agresivnější a tvrdohlavější, mláďata jsou poslušnější a důvěřivější. A víte co? Možná se stejný proces odehrál i u nás, lidí. Civilizace mohla být postupným procesem naší vlastní domestikace!
Co si z toho vzít?
Lents nabízí spoustu praktických rad, které můžeme aplikovat do našeho každodenního života. Díky pochopení biologických základů smutku se s ním můžeme lépe vyrovnat. Když pochopíme, odkud se bere sourozenecká rivalita, můžeme ji v sobě včas odhalit a odzbrojit. A když si uvědomíme přínosy hravosti, můžeme si na ni najít čas. Když pochopíme, že naše chování pramení z přirozených pudů a instinktů, můžeme se zbavit zbytečné viny a snažit se pochopit, proč se chováme určitým způsobem. Jsme zvířata a je na čase to přijmout.
Chcete se dozvědět víc? Sledujte blog Nathana H. Lentse a nechte se inspirovat jeho „Zvířecím chováním“!