Potvrzení chování je typ sebenaplňujícího se proroctví, kdy společenská očekávání lidí (založená více na společenském přesvědčení než na osobním očekávání) je vedou k tomu, aby jednali způsobem, který způsobí, že ostatní potvrdí očekávání.
Psycholog Mark Snyder a jeho kolegové (např. Skrypnek & Snyder, 1982; Snyder, 1981; Snyder, 1992; Snyder & Swann, 1978; Snyder, Tanke, & Bersheid, 1977) provedli některé z nejstarších a nejvíce citovaných studií o potvrzení chování. Společně vytvořili vynikající příklady toho, jak chování cíle poskytuje potvrzení chování pro původní (a často chybnou) víru vnímatele. Vynikající příklad je z jejich studie o „stereotypu fyzické přitažlivosti“. Tato studie sestávala z řady vysokoškolských mužů, kteří byli navedeni k tomu, aby věřili, že konverzují s atraktivním potenciálním ženským partnerem prostřednictvím magnetofonu. Zatímco jiní vysokoškolští muži byli navedeni k tomu, aby věřili, že konverzují s neatraktivním potenciálním ženským partnerem. Prostřednictvím analýzy interakcí Snyder a jeho kolegové dospěli k závěru, že „ty (ženské cíle), které jejich vnímatelé považovali za fyzicky atraktivní, jevily se pozorovatelským soudcům jako projev větší sebedůvěry, větší živelnosti, většího potěšení z konverzace a větší obliby svých partnerů“, než ty ženy, které jejich vnímatelé považovali za neatraktivní.
Tato zjištění naznačují, že lidské bytosti, které jsou terčem mnoha vnímatelů v každodenním životě, mohou běžně jednat způsoby, které jsou v souladu nikoli s našimi vlastními postoji, přesvědčeními nebo pocity, ale spíše s vnímáním a stereotypy, které o nás a našich atributech mají druzí. Zdá se tedy, že síla přesvědčení druhých nad naším chováním je mimořádně silná.
Poprvé vytvořené Markem Snyderem (1984), behaviorální potvrzení, také označované v literatuře jako ‚sebenaplňující se proroctví‘ (např. Rosenthal, 1974) a potvrzení očekávání (např. Darley & Fazio, 1980), je fenomén vytvářející víru. Přičemž jedni víra o druhých, je vedou k tomu, aby jednali způsobem, který způsobí, že druzí potvrdí toto očekávání, např. jednomu může být řečeno, že druhý je chladný a odměřený, a naopak se chová jinak, když se střetne s touto osobou, což zase způsobí, že druhý se pak chová chladně a odměřeně (Snyder, 1992; Snyder, Tanke & Berscheid, 1977).
K vysvětlení základních mechanismů jevů věnovalo mnoho prací čas analýzám a diskusím, což přineslo tento čtyřstupňový proces pro potvrzení chování. Za prvé, vnímatelé přijímají přesvědčení o cílech. Za druhé, vnímatelé se chovají k cílům, jako by tato přesvědčení byla pravdivá. Za třetí, cíle přizpůsobují své chování předehrám vnímatelů; a konečně, vnímatelé interpretují chování cílů jako potvrzení jejich předchozích přesvědčení (Darley & Fazio, 1980; Deaux & Major, 1987; Kelley, 1992; Snyder & Stukas, 1999).
• Race – Ve studii Chena a Bargha (1997) bylo prokázáno, že účastníci, kteří byli podprahově naprogramováni afroamerickým stereotypem, pozorovali větší nepřátelství od cíle, se kterým se setkali, než ti, kteří byli v kontrolním stavu. To naznačuje, že potvrzení chování způsobilo, že se cíle staly nepřátelštějšími, když byl jejich vnímatel negativně naprogramován.
Zásadní námitka týkající se potvrzení chování spočívá v tom, že laboratorní situace použité ve výzkumu nemapují na sociální interakci reálného světa snadno (Jussim, 1990; Miller & Turnbull, 1986). Stejně tak se tvrdí, že behaviorální diskonfirmace se stejně tak pravděpodobně vyvine z očekávání jako z očekávání sebenaplňujících se. Jussimova (1990) nejsilnější kritika spočívá v tom, že ve všech předchozích behaviorálních potvrzovacích studiích byli účastníci falešně uvedeni v omyl ohledně charakteristik cílů; nicméně v reálném životě jsou očekávání lidí obecně správná. V boji proti takové kritice se behaviorální potvrzení přizpůsobilo zavedení nevědomého prvku (Prinz, 1990). I když jev, který byl v posledních několika desetiletích nepřetržitě studován, má jasná úskalí, což zdůrazňuje jeho význam v psychologii (Snyder & Klein, 2005)