Chlamydiová infekce (z řečtiny χλαμύδος znamená „plášť“) je běžná sexuálně přenosná infekce (STI) u lidí způsobená bakterií Chlamydia trachomatis. Termín Chlamydiová infekce může také označovat infekci způsobenou jakýmkoli druhem patřícím do bakteriální čeledi Chlamydiaceae. C. trachomatis se vyskytuje pouze u lidí. Chlamydia je hlavní infekční příčinou onemocnění lidských pohlavních orgánů a očí.
Chlamydiová infekce je celosvětově jednou z nejčastějších sexuálně přenosných infekcí – odhaduje se, že ve Spojených státech je chlamydiou nakaženo asi 2,3 milionu jedinců. Jedná se o nejčastější bakteriální STI u lidí.
C. trachomatis se přirozeně vyskytuje pouze uvnitř lidských buněk. Chlamydie se mohou přenášet při vaginálním, análním nebo orálním sexu a mohou se přenášet z infikované matky na její dítě při vaginálním porodu. Polovina až tři čtvrtiny všech žen, které mají chlamydiovou infekci děložního hrdla (cervicitidu), nemají žádné příznaky a nevědí, že jsou infikovány. U mužů je infekce močové trubice (uretritida) obvykle symptomatická a způsobuje bílý výtok z penisu s bolestí při močení nebo bez ní (dysurie). Občas se tyto stavy šíří do horních pohlavních cest u žen (způsobuje pánevní zánětlivé onemocnění) nebo do nadvarlete u mužů (způsobuje epididymitidu). Pokud se chlamydiové infekce neléčí, mohou způsobit vážné reprodukční a jiné zdravotní problémy s krátkodobými i dlouhodobými následky. Chlamydie se snadno léčí antibiotiky.
Chlamydiová konjunktivitida nebo trachom je celosvětově běžnou příčinou slepoty. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že v roce 1995 představovala 15% případů slepoty, ale v roce 2002 jen 3,6%.
Chlamydiální cervicitida u pacientky charakterizovaná mukopurulentním cervikálním výtokem, erytémem a zánětem.
Chlamydiová infekce děložního hrdla (cervicitida) je asymptomatické pohlavně přenosné onemocnění u asi 50-70% ženské populace. Z těch, kteří mají asymptomatickou infekci, kterou jejich lékař neodhalí, se přibližně u poloviny vyvine pánevní zánětlivé onemocnění (PID), obecný termín pro infekci dělohy, vejcovodů a/nebo vaječníků. PID může způsobit zjizvení uvnitř reprodukčních orgánů, které může později způsobit vážné komplikace, včetně chronické pánevní bolesti, potíží s otěhotněním, mimoděložního (tubálního) těhotenství a dalších nebezpečných komplikací těhotenství. Chlamydie způsobuje ve Spojených státech 250 000 až 500 000 případů PID každý rok. U žen nakažených chlamydiemi je až pětkrát vyšší pravděpodobnost, že se nakazí HIV, pokud jsou vystaveny.
U mužských pacientů se může objevit bílý, zakalený nebo vodnatý výtok (na obrázku) ze špičky penisu.
Zánět spojivek způsobený chlamydií.
Chlamydiová konjunktivitida neboli trachom byla kdysi celosvětově nejvýznamnější příčinou slepoty, ale její role se podle odhadů WHO snížila z 15% případů slepoty způsobených trachomem v roce 1995 na 3,6% v roce 2002. Infekce se může šířit z očí do očí prsty, sdílenými ručníky nebo hadříky, kašlem a kýcháním a mouchami hledajícími zrak. U novorozenců se také může vyvinout chlamydiová oční infekce prostřednictvím porodu (viz níže). Světová zdravotnická organizace si klade za cíl globální eliminaci trachomu do roku 2020 (iniciativa GET 2020) pomocí strategie SAFE (zkratka pro chirurgii dospívajících nebo obrácených řas, antibiotik, čistoty obličeje a zlepšení životního prostředí).
Revmatologické stavy
Chlamydie mohou také způsobit reaktivní artritidu – triádu artritidy, konjunktivitidy a uretritidy (zánět močové trubice) – zejména u mladých mužů. Asi 15.000 mužů se každoročně v USA rozvine reaktivní artritida způsobená infekcí chlamydií a asi 5.000 je jí trvale postiženo. Může se objevit u obou pohlaví, i když je častější u mužů.
Až polovina všech dětí narozených matkám s chlamydií se narodí s touto nemocí. Chlamydie mohou ovlivnit kojence tím, že způsobí spontánní potrat; předčasný porod; zánět spojivek, který může vést ke slepotě; a zápal plic. Zánět spojivek způsobený chlamydií se obvykle vyskytuje jeden týden po narození (srovnejte s chemickými příčinami (během hodin) nebo kapavkou (2-5 dní)).
Chlamydia trachomatis je také příčinou lymphogranuloma venereum, infekce lymfatických uzlin a lymfatik. Obvykle se projevuje genitální ulcerací a zduřením lymfatických uzlin v tříslech, ale může se také projevit jako proktóza (zánět konečníku), horečka nebo zduření lymfatických uzlin v jiných oblastech těla.
U sexuálně aktivních žen, které nejsou těhotné, se screening doporučuje u žen mladších 25 let a dalších osob ohrožených infekcí. Rizikové faktory zahrnují anamnézu chlamydiové nebo jiné sexuálně přenosné infekce, nové nebo vícenásobné sexuální partnery, nekonzistentní používání kondomů. U těhotných žen se pokyny liší: screening žen s věkem nebo jinými rizikovými faktory doporučuje U.S. Preventive Services Task Force (USPSTF) (která doporučuje screening žen mladších 25 let) a Americká akademie rodinných lékařů (která doporučuje screening žen ve věku 25 let a mladších). American College of Obstetricians and Gynecologists doporučuje screening všech rizikových žen, zatímco Centers for Disease Control and Prevention doporučuje univerzální screening těhotných žen. USPSTF uznává, že v některých komunitách mohou existovat další rizikové faktory infekce, jako je etnicita. Doporučení založená na důkazech pro zahájení screeningu, intervaly a ukončení nejsou v současné době možná. Neexistuje univerzální dohoda o screeningu mužů na chlamydie.
Diagnóza genitálních chlamydiálních infekcí se od 90. let do roku 2006 rychle vyvíjela. Základem jsou nyní testy amplifikace nukleových kyselin (NAAT), jako je polymerázová řetězová reakce (PCR), amplifikace zprostředkovaná transkripcí (TMA) a amplifikace vytěsňovacího řetězce DNA (SDA). NAAT pro chlamydie lze provádět na stěrech odebraných z děložního čípku (ženy) nebo močové trubice (muži), na vaginálních stěrech odebraných vlastními silami nebo na neplatné moči. Testování stěrů moči a stěrů odebraných vlastními silami usnadňuje provádění screeningových testů v prostředí, kde je vyšetření genitálií nepraktické. V současnosti mají NAAT regulační schválení pouze pro testování urogenitálních vzorků, i když rychle se vyvíjející výzkum naznačuje, že mohou poskytovat spolehlivé výsledky u rektálních vzorků.
Díky lepší přesnosti testů, snadnosti správy vzorků, pohodlnosti při správě vzorků a snadnosti screeningu sexuálně aktivních mužů a žen, NAAT do značné míry nahradily kulturu, historický zlatý standard pro diagnostiku chlamydií a testy bez amplifikace sond. Druhý test je relativně necitlivý, úspěšně detekuje pouze 60-80% infekcí u asymptomatických žen a často dává falešně pozitivní výsledky. Kultura zůstává za vybraných okolností užitečná a v současnosti je jediným testem schváleným pro testování exemplářů bez genitálií.
Chlamydia trachomatis inkluzní těla (hnědá) v McCoy buněčné kultuře.
Infekci C. trachomatis lze účinně vyléčit antibiotiky, jakmile je zjištěna. Současné pokyny Centra pro kontrolu nemocí stanoví následující způsoby léčby:
β-laktamy nejsou vhodnými léky pro léčbu chlamydií. I když mají schopnost zastavit růst organismu (tj. jsou mikrobistatická), tato antibiotika bakterie nevylučují. Jakmile je léčba zastavena, bakterie začnou opět růst. (Perzistence viz níže.)
Chlamydie mají schopnost vytvářet dlouhodobé vazby s hostitelskými buňkami. Když infikovaná hostitelská buňka hladoví po různých živinách, jako jsou aminokyseliny (např. tryptofan), železo nebo vitamíny, má to pro Chlamydie negativní důsledky, protože organismus je na hostitelské buňce závislý, pokud jde o tyto živiny. Dlouhodobé kohortové studie ukazují, že přibližně 50% infikovaných zmizí do jednoho roku, 80% do dvou let a 90% do tří let.
Vyhladovělé chlamydie vstupují do perzistentního růstového stavu, kdy zastavují dělení buněk a stávají se morfologicky aberantními zvětšením velikosti. Perzistentní organismy zůstávají životaschopné, protože jsou schopné se vrátit do normálního růstového stavu, jakmile se podmínky v hostitelské buňce zlepší.
Hodně se diskutuje o tom, zda má perzistence význam in vivo. Mnozí se domnívají, že perzistentní chlamydie jsou příčinou chronických chlamydiálních onemocnění. Některá antibiotika jako β-laktamy mohou také vyvolat perzistentní růstový stav, který může přispět k chronickosti chlamydiálních onemocnění.
Chancroid (Haemophilus ducreyi) • Chlamydia (Chlamydia trachomatis) • Donovanóza (Granuloma Inguinale) • Lymphogranuloma venereum (LGV) (Chlamydia trachomatis) • Kapavka (Neisseria gonorrhoeae) • Syfilis (Treponema pallidum) • Ureaplasma urealyticum
Trichomoniáza (Trichomonas vaginalis)
Krabí veš/krabi • Svrab
AIDS (HIV-1/HIV-2) • Karcinom děložního čípku a genitální bradavice (kondylom) (lidský papilomavirus (HPV)) • Hepatitida B • Herpes simplex virus (HSV1/HSV2) • Molluscum contagiosum (MCV)
Cervicitida • Epididymitida • Ektopické těhotenství • Neplodnost • Non-gonokoková uretritida (NGU) • pánevní zánětlivé onemocnění (PID) • Předčasný porod • Proctitida • Prostatitida • Reaktivní artritida • Uretritida