Empatická přesnost je termín v psychologii, který odkazuje na to, jak přesně může jedna osoba (obvykle označovaná jako vnímatel) odvodit myšlenky a pocity jiné osoby (obvykle označovaná jako cíl). Poprvé byl zaveden ve spojení s novou výzkumnou metodou psychology Williamem Ickesem a Williamem Tookem v roce 1988. Je podobný termínu přesná empatie, který psycholog Carl Rogers zavedl již dříve v roce 1957. Empatická přesnost je důležitým aspektem toho, co William Ickes nazval „každodenní čtení myšlenek“.
Empatická přesnost se stala aktivním tématem psychologického výzkumu od 90. let 20. století. Impulsem pro jeho studium byl vývoj metody, kterou William Ickes a jeho kolegové změřili přesnost závěrů vnímatele o obsahu nahlášených myšlenek a pocitů cílové osoby. Při této metodě je vnímatel požádán, aby si prohlédl předem zaznamenanou interakci na videozáznamu. Videokazeta je pozastavena pro vnímatele v každém z bodů, ve kterých cílová osoba na videozáznamu nahlásila, že má určitou myšlenku nebo pocit, a úkolem vnímatele je zapsat odvozený obsah každé myšlenky nebo pocitu. Protože výzkumníci mají seznam skutečných myšlenek a pocitů, které cílová osoba nahlásila v různých „zastávkách“, mohou porovnat obsah každé odvozené myšlenky nebo pocitu se skutečnou myšlenkou nebo pocitem a posoudit úroveň empatické přesnosti vnímatele.
Za poslední dvě desetiletí byly zaznamenány desítky studií empatické přesnosti. Tyto studie se zabývají širokou škálou témat, která zahrnují následující:
Rané shrnutí výzkumu empatické přesnosti lze nalézt v upraveném svazku s názvem Empatická přesnost (1997). Novější shrnutí je k dispozici v knize o jednom autorovi s názvem Každodenní čtení myšlenek: Pochopení toho, co si druzí lidé myslí a cítí (2009).