Neurohypofyziologické hormony tvoří skupinu strukturně a funkčně příbuzných peptidových hormonů. Jejich hlavními představiteli jsou oxytocin a vazopresin. Jsou pojmenovány podle toho, že je vylučuje neurohypofyza, tj. zadní hypofýza (hypofýza označuje hypofýzu), sama je neuronální projekcí z hypotalamu.
Většina cirkulujících oxytocinů a vazopresinových hormonů je syntetizována v magnocelulárních neurosekrečních buňkách supraoptického jádra a paraventrikulárního jádra hypotalamu. Poté jsou transportovány v neurosekrečních granulích podél axonů v rámci hypotalamo-neurohypofyzárního traktu axoplasmickým tokem do axonových zakončení tvořících pars nervosa zadního hypofýzy. Tam jsou uloženy v Herringových tělech a mohou být uvolněny do oběhu na základě hormonálních a synaptických signálů za pomoci pituicytů.
Vasopressin a oxytocin jsou rovněž syntetizovány v parvocelulárních neurosekrečních buňkách paraventrikulárního jádra hypotalamu, které se promítají do střední eminence, kde jsou transportovány a vylučovány do hypofyzárního portálního systému za účelem stimulace předního hypofýzy. Lze je tedy také považovat za hypofyziotropní hormony.
Oxytocin zprostředkovává kontrakci hladkého svalstva dělohy a mléčné žlázy, zatímco vasopressin má antidiuretický účinek na ledviny a zprostředkovává vazokonstrikci periferních cév. Vzhledem k podobnosti obou hormonů dochází ke zkřížené reakci: oxytocin má mírnou antidiuretickou funkci a vysoké hladiny AVP mohou způsobit děložní kontrakce. Stejně jako většina aktivních peptidů jsou oba hormony syntetizovány jako větší prekurzory bílkovin, které jsou enzymaticky přeměněny na své zralé formy.
Členové této čeledi se vyskytují u ptáků, ryb, plazů a obojživelníků (mesotocin, isotocin, valitocin, glumitocin, aspargtocin, vasotocin, seritocin, asvatocin, phasvatocin), u červů (annetocin), chobotnic (cefalotocin), Locusta migratoria (stěhovavá sarančata) (locupressin nebo neuropeptid F1/F2) a u měkkýšů (konopressiny G a S).