Pojem sebezapření má dva významy.
Samostatný, tradiční význam (také nazývaný sebezapření a sebeobětování) odkazuje na altruistickou abstinenci – ochotu vzdát se osobních potěšení nebo podstoupit osobní zkoušky ve snaze o vyšší dobro druhého. Různá náboženství a kultury mají na sebezapření rozdílné pohledy, některé ho považují za pozitivní vlastnost a jiné za vlastnost negativní. Podle některých křesťanů je sebezapření považováno za nadlidskou ctnost, kterou lze získat pouze skrze Ježíše. Někteří kritici sebezapření naznačují, že sebezapření může vést k sebenenávisti a tvrdí, že sebezapření praktikované v judaismu vytvořilo Židy, kteří nenávidí sami sebe.