Práva obyvatel pečovatelského domu jsou zákonná a morální práva obyvatel pečovatelského domu. V různých jurisdikcích existují právní předpisy na ochranu těchto práv. Raným příkladem zákona chránícího tato práva je floridský zákon 400.022, přijatý v roce 1980 a obecně známý jako zákon o právech obyvatel.
Motivace k právům obyvatel
Ve Spojených státech sahají obavy ze špatné kvality péče a neúčinné regulace pečovatelských domů až do 70. let minulého století. Předčasná regulace se zaměřovala spíše na schopnost pečovatelských domů poskytovat péči než na kvalitu poskytované péče nebo na zkušenosti jednotlivců, kteří péči dostávají. V 80. letech, zejména v reakci na zprávu vlivného Institutu medicíny (IoM), se americká federální vláda rozhodla tyto obavy řešit uzákoněním regulací více zaměřených na rezidenty a mezi nimi byla i řada nových práv na kvalitu života obyvatel pečovatelských domů. Podobné obavy o kvalitu péče motivovaly lidi v jiných zemích, aby se zasazovali o práva rezidentů.
Zastánci práv rezidentů v Austrálii založili Chartu práv a povinností rezidentů a ministerstvo zdravotnictví a stárnutí poskytuje oficiální oddělení pro vyřizování stížností. V roce 1987 vláda zavedla zásadní reformu a regulaci, která zahrnovala program sledování standardů.
Zdá se, že práva obyvatel pečovatelských domů v Kanadě byla primárně uzákoněna na úrovni provincií. Například v Ontariu obsahuje zákon o domovech s dlouhodobou péčí z roku 2007 „listinu práv rezidentů“, která mimo jiné zahrnuje práva na zdvořilé a uctivé zacházení, na soukromí při léčbě, na informování o svém zdravotním stavu a léčbě, na souhlas s léčbou nebo její odmítnutí, na důvěrnost lékařských záznamů a léčby, na přijímání návštěv a v případě blízké smrti na přítomnost rodinných příslušníků 24 hodin denně.
Od roku 1996 Nový Zéland chrání práva rezidentů (a práva zdravotně postižených obecněji) podle zákona komisaře pro zdraví a zdravotní postižení, včetně práv na respekt, svobodu před diskriminací a nátlakem, důstojnost, komunikaci v jazyce, kterému rezident rozumí, informace a informovaný souhlas a právo na stížnost.
Zdá se, že práva rezidentů ve Spojeném království byla primárně uzákoněna na úrovni jednotlivých zemí. V Anglii například komise pro kvalitu péče, regulační orgán pro zdravotní a sociální péči v Anglii, popisuje národní minimální standardy podle zákona o standardech péče z roku 2000 pro služby v pečovatelských domech, včetně práv na důstojnost a soukromí, práv na stravu a peněžitá práva a právo stěžovat si, pokud je člověk nespokojen s poskytovanou péčí.
Práva obyvatel jsou v USA chráněna na federální i státní úrovni.
V roce 1980 byl přijat zákon o občanských právech institucionalizovaných osob na ochranu občanských práv, mimo jiné, obyvatel pečovatelských domů a podobných zařízení.
V roce 1987 byly novely známé souhrnně jako federální zákon o reformě pečovatelských domů, včetně rozsáhlého paragrafu o právech obyvatel pečovatelských domů, připojeny k zákonu o rozpočtovém vyrovnání z roku 1987 (OBRA ’87), který byl poté uzákoněn a kodifikován v paragrafu 483 svazku 42 Kodexu federálních nařízení a souvisejících paragrafů Kodexu Spojených států. Ty vyžadovaly, aby pečovatelské domy poskytovaly zařízení, která zajistí, že obyvatelé budou mít vysokou kvalitu života, dobré fyzické a duševní aktivity a budou se moci podílet na správě domova. V případě sporu mělo být usnadněno odvolání k veřejnému ochránci práv. Ochrana tohoto zákona se však může, ale nemusí vztahovat na některé obyvatele pečovatelských domů, jejichž pečovatelské domy dostávají pouze státní prostředky, a neúčastní se programů Medicare nebo Medicaid.
Pro obyvatele Kalifornie existují ještě další ochrany, částečně proto, že Kalifornie začleňuje federální zákon s ohledem na ochranu pečovatelských domů.