Protiopatření proti sebevraždě
Při rozhovoru s dospívajícím, který uvažuje o sebevraždě, je důležité brát tuto hrozbu vážně. Sedmdesát pět procent všech sebevrahů před svým úmyslem varuje někoho z rodiny nebo přátel.
Existuje mnoho metod, jak pomoci dospívajícím, kteří uvažují o sebevraždě. Pro pomoc osobě se sebevražednými sklony je důležité ukázat, že pomáhajícímu lze důvěřovat a že ji vyslechne. Všeobecně se doporučuje také návštěva lékaře. Postup, který lékaři běžně volí, když se setkají s mladým pacientem se sebevražednými sklony, je kombinace medikamentózní léčby (např. imipramin nebo fluoxetin) s „mluvící“ terapií, např. s doporučením k terapeutovi kognitivně-behaviorálního přístupu. Tento druh terapie se zaměřuje na úpravu sebedestruktivních a iracionálních myšlenkových procesů.
Když se snažíte pomoci dospívajícímu, který uvažuje o sebevraždě, je důležité zjistit, co ho trápí. Nedostatek zájmu rodičů o jejich dospívající děti může být považován za jeden z faktorů sebevražd dospívajících: podle jedné studie se 90 % dospívajících, kteří spáchali sebevraždu, domnívalo, že jim jejich rodina nerozumí.
Když se setkáte s dospívajícím, který má sebevražedné sklony, nesnažte se mu sebevraždu rozmluvit ani se nesnažte vyvolat v něm pocit viny za to, že o sebevraždě uvažuje (např. „tvoje rodina tě má tak ráda, jak jsi mohl takhle uvažovat?“). Tento typ intervence může ve skutečnosti dítě ještě více odcizit. Místo toho se snažte prozkoumat důvody, proč je dospívající tak nešťastný a má pocit, že sebevražda je jediným řešením. Pediatr dospívajícího bude také schopen naplánovat vhodný způsob léčby nebo ho doporučit na psychiatrii, pokud bude dospívající ochoten se do navrhované léčby zapojit.
V krizové situaci je třeba vyhledat odbornou pomoc, a to buď v nemocnici, nebo na klinice. Existuje také několik telefonních čísel pro pomoc při sebevraždě mladistvých, v závislosti na místě (země/stát). Také je třeba okamžitě kontaktovat záchrannou službu pro případ, že se dospívající pokusí o sebevraždu.