Pseudohalucinace je živý smyslový zážitek, který však subjekt rozpozná jako vycházející z jeho mysli. Nezaměňují si ji tedy s vnější událostí, takže se nepovažuje za halucinaci, spíše za poruchu vnímání.
Příkladem používaným v psychiatrii je slyšení hlasů, které jsou podle pacienta uvnitř hlavy; naopak halucinace by byla pro pacienta nerozeznatelná od skutečného vnějšího podnětu, např. lidé mluvili o mně.
V psychiatrické a lékařské oblasti se tento termín příliš nepoužívá, protože je považován za nejednoznačný. Preferovanější je termín „nepsychotická halucinace“. Pseudohallucinace se tedy s větší pravděpodobností vyskytují u halucinogenní drogy. Když tedy někdo hovoří o halucinacích pod vlivem takové drogy (vyjma deliriantů), často se odvolává na pseudohalucinace, když je tato zkušenost otevřená sebekontrole.