Sluchový displej je použití zvuku ke sdělování informací z počítače uživateli (McGookin a Brewster, 2004). Výslovná definice, která je jednoznačně používána v odborné literatuře, neexistuje.
Ve výzkumu zvukových displejů jsou možnosti využití zvuku v reálném světě aplikovány a rozšířeny i na rozhraní člověk-počítač. Sluchový displej podporuje uživatele v pochopení jakékoliv informace, která je zastoupena ve zvukovém výstupu (Kramer, 1994). Tento zvukový výstup může být zpravidla ve formě řeči nebo nehovoru, např. sonifikace, která zahrnuje několik technik.
Jednou z hlavních výhod je možnost použití bez očí, které může
zlepšit výpočetní prostředí, které zahrnuje interakci člověka s počítačem nebo monitorování
systému lidským uživatelem. K efektivitě sluchových displejů přispívá rychlá detekce akustických signálů a všesměrová
funkce sluchu.
Na druhou stranu může zvukový výstup interferovat s jinými akustickými signály, např. řečovou komunikací,
což komplikuje použití zvukových displejů pro některé aplikace. Akustický
výstup může být navíc otravný nebo rušivý a postrádá absolutní hodnoty.
Výhody a omezení zvukových displejů je třeba zvážit při vývoji aplikace pro zvukové displeje.
KRAMER, G. (1994) Úvod do sluchového displeje. IN KRAMER, G. (Ed.) Sluchový displej: sonifikace, audiifikace a sluchová rozhraní. Reading, MA, Addison-Wesley.
MCGOOKIN, D. K. & BREWSTER, S. A. (2004) Understanding concurrent earcons: Applying Auditory scene analysis principles to concurrent earcon recognition. ACM Trans. Appl. Percept., 1, 130-155.