Radost, tacuinum sanitatis casanatensis (XIV. století)
Štěstí je emocionální nebo afektivní stav, který je charakterizován pocity požitku a uspokojení. Jako stav a subjekt byl v průběhu světových dějin široce sledován a komentován. To odráží všeobecnou důležitost, kterou lidé přikládají štěstí. Euforie je pocit intenzivního štěstí.
V Nicomachově etice, napsané v roce 350 př. n. l., Aristoteles prohlásil, že štěstí je jediná věc, po které lidé touží kvůli sobě samému. Poznamenal, že lidé nehledají bohatství kvůli tomu, aby byli bohatí, ale aby byli šťastní (i když pojem, který v Aristotelovi překládáme jako ‚štěstí‘, nelze adekvátně definovat ani jako emoce, ani jako stav). Ti, kdo hledali slávu, si přáli, aby nebyla slavná, ale protože věřili, že sláva jim přinese štěstí. Mnoho etiků předkládá argumenty pro to, jak by se lidé měli chovat, ať už individuálně nebo kolektivně, založené na výsledném štěstí takového chování. Utilitariáni, jako John Stuart Mill a Jeremy Bentham, obhajovali největší princip štěstí jako vodítko pro etické chování.
Mezi stavy spojené se štěstím patří blahobyt, rozkoš, zdraví, bezpečí, spokojenost a láska. Mezi kontrastní stavy patří utrpení, deprese, zármutek, úzkost a bolest. Štěstí je často spojováno s přítomností příznivých okolností, jako je podpůrný rodinný život, milující manželství a ekonomická stabilita. Nepříznivé okolnosti, jako jsou zneužívající vztahy, nehody, ztráta zaměstnání a konflikty, snižují množství štěstí, které člověk zažívá. Podle několika starověkých a moderních myslitelů je však štěstí ovlivněno postojem a pohledem na takové okolnosti.
Různé formy štěstí
Společenské teorie štěstí
Společnosti, náboženství a jednotlivci mají různé názory na povahu štěstí a na to, jak o něj usilovat.
Západní společnost přebírá svůj koncept štěstí, alespoň částečně, z řeckého konceptu Eudaimonia [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text]. Eudaimonia (řecky: εὐδαιμονία) je klasické řecké slovo běžně překládané jako „štěstí“. Etymologicky se skládá ze slova „eu“ („dobro“ nebo „blahobyt“) a „daimōn“ („duch“ nebo „menší božstvo“, které se používá pro označení vlastního osudu nebo štěstí).
Pro Američany je šťastný nebo ideální život někdy označován jako americký sen, který lze chápat jako myšlenku, že jakéhokoli cíle lze dosáhnout dostatečnou tvrdou prací a odhodláním, narozením a privilegii bez ohledu na [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text]. Zatímco mnoho umělců, spisovatelů, učenců a náboženských vůdců může a také považuje svou práci za součást amerického snu, obvykle se má za to, že se vztahuje k finančnímu úspěchu [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text]. Spisovatelé jako Horatio Alger propagovali tuto myšlenku, zatímco mnozí spisovatelé, jako například Arthur Miller, ji kritizovali [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text].
Ve všech národech, faktory jako hlad, nemoci, kriminalita, korupce, a válčení může snížit štěstí [Jak se odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text].
Martin Seligman, jeden ze zakladatelů Pozitivní psychologie, ve své knize Autentické štěstí popisuje štěstí tak, že se skládá jak z pozitivních emocí (jako je extáze a pohodlí), tak z pozitivních činností (jako je vstřebávání a angažovanost). Představuje tři kategorie pozitivních emocí souvisejících s minulostí, přítomností a budoucností.
Pozitivní emoce vztahující se k minulosti zahrnují uspokojení, spokojenost, hrdost a vyrovnanost. Pozitivní emoce vztahující se k budoucnosti zahrnují optimismus, naději a důvěru. Pozitivní emoce týkající se současnosti se dělí do dvou kategorií, které jsou výrazně odlišné: potěšení a uspokojení.
Tělesné a vyšší potěšení jsou „potěšení okamžiku“ a obvykle zahrnují nějaký vnější podnět.
Gratifikace zahrnují plnou angažovanost, plynulost, eliminaci sebevědomí a blokování pociťovaných emocí. Když však ukončí uspokojení, pak budou pociťovány pozitivní emoce.
Gratifikace lze získat nebo zvýšit rozvojem silných a ctnostných schopností v oblasti podpisu. Autenticita je odvozením uspokojení a pozitivních emocí od uplatňování silných stránek v oblasti podpisu. Dobrý život vychází z využívání silných stránek v oblasti podpisu k získání hojného uspokojení například v užívání si práce a sledování smysluplného života.
Důležitým předpokladem je, že definice štěstí Martina Seligmana je jednou z mnoha v oblasti pozitivní psychologie.
Tento názor byl zpochybněn existenciálními terapeuty, jako je Emmy van Deurzenová, která bere definici autenticity jako související se schopností člověka čelit úmrtnosti spíše než s jeho schopností ke štěstí. V tomto názoru není nejdůležitější štěstí, ale význam.
I když celkové štěstí člověka není objektivně měřitelné, neznamená to, že nemá skutečnou fyziologickou složku. Neurotransmiter dopamin, možná zejména v mezolimbické dráze promítající se ze středního mozku do struktur, jako je nucleus accumbens, se podílí na touze a zdá se, že často souvisí s rozkoší. Rozkoš může být uměle navozena drogami, možná nejvíce přímo opiáty, jako je morfin, s aktivitou na mu-opioidních receptorech. Existují nervové opioidní systémy, které tvoří a uvolňují vlastní opioidy mozku, působící na těchto receptorech. Mu-opioidní nervové systémy jsou komplexně propojeny s mezolimbickým dopaminovým systémem. Nová věda, využívající geneticky pozměněné myši, včetně myší s nedostatkem dopaminu nebo mu-opioidních receptorů, začíná dráždit funkce dopaminových a mu-opioidních systémů, o kterých si někteří vědci (např. Kent C. Berridge) myslí, že jsou příměji spojeny se štěstím. Stefan Klein ve své knize „Věda o štěstí“ spojuje tyto biologické základy štěstí s koncepty a poznatky pozitivní psychologie a sociální psychologie.
Obtíže při definování interních zkušeností
Je pravděpodobně nemožné objektivně definovat štěstí tak, jak ho lidé znají a chápou, protože vnitřní prožitky jsou od přírody subjektivní. Z tohoto důvodu je vysvětlení štěstí tak, jak ho prožívá jeden jedinec, stejně nesmyslné jako snaha definovat zelenou barvu tak, aby úplně barvoslepý člověk mohl pochopit prožitek vidění zelené. I když nelze objektivně vyjádřit rozdíl mezi zelení a zarudnutím, je možné vysvětlit fyzikální jevy, které způsobují pozorování zeleně, schopnosti lidského zrakového systému rozlišovat mezi světlem různých vlnových délek a tak dále. Stejně tak se následující oddíly nesnaží popsat vnitřní pocit štěstí, ale místo toho se soustředí na definování jeho logického základu. Je proto důležité vyhnout se kruhovým definicím – například definování štěstí jako „dobrého pocitu“, zatímco „dobrý“ je definován jako „něco, co způsobuje štěstí“.
U jiných zvířat kromě člověka
U zvířat lze štěstí nejlépe popsat jako proces posilování, jako součást motivačního systému organismu. Organismus dosáhl jednoho nebo více svých cílů (hledání potravy, vody, sexu, přístřeší atd.) a jeho mozek se právě učí opakovat takové akce, které vedly k úspěchu. Posilováním úspěšných rozhodovacích cest vytváří rovnovážný stav ne nepodobný pozitivním až negativním magnetům. Specifické cíle jsou typicky věci, které umožňují organismu přežít a rozmnožovat se.
Podle této definice by měla být schopna prožívat štěstí pouze zvířata s určitou schopností učit se. Na nejzákladnější úrovni by však učení mohlo být extrémně jednoduché a krátkodobé, jako například téměř reflexivní zpětná vazba při škrábání svědění (následuje potěšení, následuje další škrábání a tak dále), které může nastat téměř bez vědomého přemýšlení.
Aby se však předešlo přílišnému zjednodušení, domestikovaná zvířata mohou vyžadovat potřeby mimo potravu, vodu, sex a přístřeší (například lidskou společnost, mazlení nebo třeba potřeby, které napodobují potřeby svých majitelů). Obvykle platí, že čím více je zvíře domestikované, tím více se jeho cíle shodují s lidským chováním.
Hovoříme-li o zvířatech se schopností rozumu (obecně považovaných za výlučnou doménu člověka), cíle se již neomezují na krátkodobé uspokojení základních pudů. Nicméně přetrvává silný vztah štěstí k naplnění cíle a mechanismu posílení mozku, i když cíle samotné mohou být složitější a/nebo mozkové, dlouhodobější a méně sobecké než cíle zvířete, které není člověkem.
Z postřehu, že ryby musí být šťastné plaváním a ptáci létáním, poukazuje Aristoteles na jedinečné schopnosti člověka jako na cestu ke štěstí. Ze všech zvířat může jen člověk sedět a rozjímat nad realitou. Ze všech zvířat může jen člověk rozvíjet společenské vztahy na politickou úroveň. Tak bude nejšťastnější rozjímavý život mnicha nebo profesora nebo politický život vojenského velitele nebo politika.
Naproti tomu Čuang-c‘ poukazuje na to, že pouze člověk je obdařen schopností vytvářet složitý jazyk a myšlení – jazyk a myšlení, které lze použít k rozlišení mezi věcmi a k vytvoření dichotomií. Tyto dichotomie se pak vytvořily, člověk se snaží najít důvody, aby měl rád jednu stranu věcí a nenáviděl druhou. Proto ztrácí schopnost milovat svobodně, v opravdovém štěstí, na rozdíl od ostatních svých zvířecích bratrů.
V umělé inteligenci
Názor, že štěstí je posilující stav, může platit i pro některé nebiologické systémy. V umělé inteligenci by se dalo říci, že program nebo robot je „šťastný“, když je ve stavu posilujícím předchozí akce, které vedly ke spokojenosti s jeho naprogramovanými cíli. Představte si například vyhledávač, který má schopnost postupně zlepšovat kvalitu svých výsledků vyhledávání tím, že přijímá a zpracovává zpětnou vazbu od uživatele týkající se relevance těchto výsledků. Pokud uživatel odpoví, že výsledek vyhledávání je dobrý (tj. poskytuje pozitivní zpětnou vazbu), řekne to softwaru, aby posílil (úpravou proměnných nebo „vah“) rozhodovací cestu, která k těmto výsledkům vedla. V jistém smyslu by se dalo říci, že to vyhledávač „odměňuje“. Avšak i když je program vytvořen tak, aby se choval, jako by byl šťastný, není pochyb o tom, že vyhledávač nemá subjektivní pocit, že je šťastný. Současná výpočetní technologie pouze implementuje abstraktní matematické programy, které postrádají tvůrčí sílu přírodních systémů. To nevylučuje možnost, že budoucí technologie mohou začít stírat rozdíl mezi takovým strojovým štěstím a štěstím, které prožívá zvíře nebo člověk.
Mystický (náboženský, duchovní a mytologický) pohled
Vysvětlení štěstí v mystických tradicích, zejména v pokročilých duchovních technikách, souvisí s plnou rovnováhou (konjunkcí, spojením, „tajným sňatkem“) tzv. vnitřních energetických linií (energetických kanálů duše nebo nejhlubšího rozměru člověka): nadi (starověká indiánka), gimel kavim (hebrejsky), pilíře, sloupy, gnostický ofis nebo kaduceus. V rovnovážném stavu tvoří dvě hlavní linie (levá a pravá, Ida a Pingala) třetí linii, nazývanou Shushumna nebo lashon hakodesh (hebr.). Mluvit technicky (plnou) aktivitou této třetí nebo centrální linie je štěstí. Levá a pravá linie zahrnují všechny aspekty normálního lidského života: spánek a bdění, tělo a mysl, fyzický a duchovní a tak dále. Dosažení vyrovnaného stavu těchto dvou linií je hlavním životním úkolem – paradoxním výsledkem všech druhů činností a úsilí v kombinaci s úplným relaxem nebo klidem zároveň.
V křesťanství spočívá konečný konec lidské existence ve štěstí (latinsky equiv. to the Gk. eudaimonia), neboli „požehnaném štěstí“, které popsal filosof-teolog 13. století Tomáš Akvinský jako blahodárnou vizi Boží podstaty v příštím životě. Viz Summa Theologiae
Osobní štěstí tvoří středobod buddhistického učení a osmidílnou stezku, která svého praktika dovede k nirváně, stavu věčného štěstí.
V ekonomii se v poslední době objevuje trend, který spojuje štěstí s ekonomickým výkonem a naopak.[1] Některé studie naznačují, že štěstí je již ekonomickým ukazatelem nebo jej lze alespoň přibližně měřit.[2], [3] Nové ekonomické koncepty by nyní mohly být měřeny, jako je hrubé národní štěstí a index šťastné planety. Happy Life Years, koncept, který přinesl nizozemský sociolog Ruut Veenhoven, je jedním z konceptů nastavených pro měření blahobytu kombinujících subjektivní data (subjektivní životní spokojenost, měřená na stupnici od 0 do 10) s objektivními daty (střední délka života). New Economics Foundation, britský think-tank použil tento koncept pro měření „indexu šťastné planety“.
Na druhou stranu několik výzkumníků tvrdí, že větší ekonomika si štěstí ne vždy koupí. Tvrdí se, že štěstí by mohlo být použito jako ekonomický ukazatel ne jako náhrada za tradičnější opatření, ale jako doplněk.[4]
Nedávný výzkum, který provedl Daniel Gilbert (profesor psychologie na Harvardu) a další, přinesl objevy o příčinách štěstí u lidí. V Cambridgeském centru pro dobré životní podmínky pracují také Nick Baylis, Felicia Huppertová a kolegové.
Dalšími pojmy spojenými se štěstím jsou blaženost, veselost, veselost, požitek, veselost, euforie, rozjaření, extáze, potěšení, subjektivní životní spokojenost a lehkovážnost.
Určitý mix příjemných vlastností se také nazývá Gemütlichkeit, gezelligheid.
Náklonnost · Rozpolcenost · Hněv · Angst · Annoyance · Anticipation · Anxiety · Apatie · Awe · Nuda · Klid · Soucit · Zmatenost · Pohrdání · Spokojenost · Zvědavost · Deprese · Touha · Zklamání · Disgust · Pochybnosti · Extáze · Trapnost · Empatie · Empatie · Emptiness · Enthusiasm · Envy · Epiphany · Euforie · Fanatismus · Strach · Frustrace · Gratification · Gratitude · Gratitude · Smutek · Guilt · Happiness · Hatred · Homesickness · Hope · Hostility · Humiliation · Hysteria · Inspiration · Zájem · Žárlivost · Laskavost · Limerence · Osamělost · Láska · Chtíč · Melancholie · Nostalgie · Panika · Trpělivost · Lítost · Lítost · Lítost · Lítost · Smutek · Smutek · Saudade · Schadenfreude · Sehnt · Sebelítost · Ostuda · Shyness · Suffering · Podezření · Sympatie · Wonder · Worry