Zájmová skupina (také nazývaná zájmová skupina, lobbistická skupina, nátlaková skupina nebo zájmová skupina) je skupina, jakkoli volně nebo úzce organizovaná, vykonávající advokacii: ti, kteří jsou odhodláni podporovat nebo bránit změnám ve veřejné politice, aniž by se snažili být zvoleni.
Tlaková skupina může být popsána jako organizovaná skupina, která nestaví jednotlivce do voleb, ale snaží se ovlivnit vládní politiku nebo legislativu. Mohou být také popsány jako „zájmové skupiny“, „lobbistické skupiny“ nebo „protestní skupiny“. Někteří lidé se vyhýbají používání termínu „nátlaková skupina“, protože to může být nechtěně interpretováno tak, že skupiny používají skutečný tlak k dosažení svých cílů, což se nemusí nutně stát. V Británii je počet politických stran velmi malý, zatímco počet nátlakových skupin jde do tisíců; s poklesem počtu členů politických stran se zvýšil počet nátlakových skupin.
Lobbista se nazývá osoba jednající samostatně nebo s podnikovou podporou za účelem dosažení cílů zájmové skupiny. V mnoha zemích má však termín lobbista oficiální definici a lobbisté jsou povinni registrovat a zveřejňovat informace o takovém úsilí. Termín zájmová skupina nebo zájmová skupina může být použit i pro skupiny, které nejsou oficiálně registrovány jako zájmové skupiny.
Zájmové skupiny se nazývají mnoha různými jmény, většina z nich má za cíl znehodnotit. Jeden by se dal nazvat
Slogan zvláštní zájem se používá pro všechny tyto varianty, ale nikdy ne k popisu politických spojenců. Použití tohoto výrazu, zejména ve Spojených státech, znamená, že „zvláštní“ zájem není „veřejným“ zájmem. Mnoha učencům se výraz zvláštní zájem nelíbí, protože s sebou nese tuto načrtnutou, negativní konotaci. Mimo jiné předpokládá, že přesně víme, co je obecný zájem (nebo veřejný zájem). Někteří používají partikulární zájmy nebo partikularistické skupiny, ale v akademické literatuře byly nahrazeny výrazem „zájmová skupina“.
Kvůli silně negativnímu konotaci této fráze je v politice nálepka „zvláštní zájem“ často používána politiky proti opozičním skupinám. Nedávno například Arnold Schwarzenegger často používal tyto výrazy ve své úspěšné kampani na guvernéra Kalifornie v roce 2003. Mával koštětem a sliboval, že „vyčistí“ vládu zvláštních zájmů, čímž naznačoval, že tyto „zájmy“ jsou špinavé.
Zájmové skupiny jsou politické organizace založené za účelem ovlivňování činnosti vlády v konkrétní oblasti politiky. Toho lze dosáhnout přesvědčováním zákonodárců, prací přes regulační byrokracii, zapojením do soudních řízení nebo jinými prostředky.
Mezi politology se živě diskutuje o tom, co přesně představuje legitimní zájmovou skupinu. Někteří zastávají názor, že zájmovými skupinami jsou pouze skupiny s členy (například Společná věc nebo Národní střelecká asociace).
Jiní mají pocit, že zájmové skupiny jsou jakékoli nevládní skupiny, které se snaží ovlivňovat politiku, jako je Národní vesmírná společnost nebo Planetární společnost. Někteří lidé ji definují ještě šířeji, aby zahrnovala jednotlivé korporace, nebo dokonce vládní agentury.
Někdy jsou „zájmové skupiny“ používány k označení skupin ve společnosti, zejména těch, u kterých se předpokládá, že mají podobné politické názory na určitou problematiku nebo skupinu otázek (např. senioři, chudí atd.), kteří nejsou nutně součástí organizované skupiny.
Většina skupin má buď lidské ochranné nebo propagační cíle, ale ne obojí.
Skupiny na ochranu lidí představují pouze jeden segment společnosti, jako jsou profesní organizace, organizace veteránů a odbory. Členství v těchto skupinách je často omezeno na členy zastoupeného sociálního segmentu.
Propagační skupiny prosazují nějakou věc, která je větší než ochrana konkrétních lidí. Tvrdí, že zastupují společné zájmy lidstva, nespecifická práva všech lidí nebo potenciálně dokonce veškerého života na Zemi. Mezi takové skupiny patří Greenpeace, Přátelé Země a Světový fond pro přírodu. Tyto ekologické skupiny věří, že jejich věc je pro oboustranný prospěch všech lidí na planetě, nebo veškerého života, období. Jejich členství je otevřené pro lidi všech věkových kategorií, takže jsou mnohem větší než ochranné skupiny. V případě skupin založených za účelem podpory specificky nelidských příčin se mohou stát extrémně velkými: Královská společnost pro ochranu ptáků je největší advokacie v Evropě s téměř jedním milionem členů – více než počet členů ve všech třech britských národních politických stranách dohromady.
Někdy je těžké tyto dvě třídy odlišit, protože působení skupiny jedné třídy může být charakteristické pro druhou třídu. Například Britská lékařská asociace (BMA) podporuje činnost proti kouření, která je obecně prospěšná pro širší populaci, nejen pro lékaře. Podobně Britská zubní asociace (BDA) podporuje fluorizaci vody, což je opět oboustranný přínos nejen pro zubaře.
Účinnost ve srovnání s přímou akcí
Jedna studie Jona Agnoneho, sociologa z Washingtonské univerzity, v roce 2004 porovnávala počet návrhů zákonů schválených mezi lety 1960 a 1994 americkým Kongresem s taktikou, kterou v témže roce používaly „zelené“ skupiny. Studie ukázala, že každý protest zvýšil počet návrhů zákonů na ochranu životního prostředí schválených o 2,2%, ale že ani snahy o konvenční lobbování na Capitol Hill, ani stav veřejného mínění nic nezměnily.
Studie došla k závěru, že přímá akce, jako je připoutání se k buldozeru nebo házení barvy na manažery společnosti, ovlivní politiku životního prostředí spíše než rozhovory s politiky. Agnone představil své výsledky Americké sociologické asociaci 17. srpna 2004 na jejich setkání v San Francisku.