„Co bys dělal, kdybych zemřel? Přiletěl bys mi na pohřeb? Opili byste se na mém pohřbu? Udělal bys pak scénu? Vlezli byste dovnitř a snažili se mě oživit?“
-La Dispute, První reakce po propadnutí ledem
Na začátku letošního roku zemřel ve věku 49 let otcův starší bratr. Aby se s tím otec vyrovnal, prošel krátkým obdobím, kdy pil více než obvykle. Tehdy jsem se začal zajímat o další způsoby, jak se lidé vyrovnávají s časem ztráty. Mám podezření, že jednou z oblíbených metod je užívání alkoholu. Na tuto myšlenku jsem přišel nejen z otcova chování, ale také z písně. Jak je citováno výše v písni La Dispute, účastník pohřbu se vyrovnává se ztrátou přítele také tím, že vypije nadměrné množství alkoholu. Pro ověření platnosti předkládaného tvrzení byly zkoumány výsledky měření smutku po ztrátě dítěte rodiči, ztrátě rodiče dětmi a ztrátě vnoučete prarodiči.
Studie týkající se ztráty dítěte zkoumala faktory spojené se zármutkem a depresí. Míra zármutku a/nebo deprese závisela na tom, zda se jednalo o náhlé nebo očekávané úmrtí, a také na tom, zda se jednalo o úmrtí mrtvého nebo kojence. Podle očekávání platilo, že čím větší zármutek pozůstalí pociťovali, tím častěji pili alkohol. Následně tato „samoléčebná“ strategie také zvyšovala již přítomnou míru deprese.
Při diskusi o tom, jak ztráta rodiče ovlivňuje dítě, se objevilo několik stejných faktorů. Stejně jako u rodičů, kteří zažívají ztrátu dítěte, se u dětí procházejících událostí ztráty rodiče vyskytovala vyšší míra depresí a zneužívání alkoholu/návykových látek než u dětí s žijícími rodiči. Poněkud překvapivě byla míra depresí a zneužívání alkoholu/návykových látek u žen vyšší než u mužů.
Prarodiče, kteří jsou často označováni jako „zapomenutí pozůstalí“, prožívají ztrátu vnoučete stejně těžce jako rodiče dítěte. Drobným rozdílem je však skutečnost, že v porovnání s prvními dvěma studiemi nebyl nárůst zneužívání alkoholu a/nebo návykových látek tak velkým problémem.
Poněkud překvapivé jsou shodné výsledky ve třech zprávách, které zkoumaly míru deprese a zármutku po ztrátě blízké osoby. Prvním z nich by měl být nedostatek rozmanitosti; každá studie se zaměřovala na bělošské účastníky. Za druhé, projevy emocí u žen vs. u mužů; ženy se častěji svěřovaly druhým, aby jim poskytli podporu, a vyhledávaly pomoc, zatímco muži měli tendenci držet se v ústraní a soustředit svou energii na profesní práci.