Schizofrenie. Slovo, které v nás často vyvolává strach a předsudky. Představa nebezpečného blázna, jak ho známe z filmů, je ale na míle vzdálená realitě. Paradoxně, lidé se schizofrenií jsou častěji oběťmi násilí, než jeho pachateli. Nenechme se mýlit stereotypy, pojďme se na schizofrenii podívat blíž.
Schizofrenie vs. Schizoafektivní porucha: Kde je rozdíl?
Zní to podobně, ale není to totéž. U schizoafektivní poruchy jsou výraznější a náhlé změny nálad, zatímco u schizofrenie jsou halucinace intenzivnější. Důležité je ale vědět, že obě poruchy jsou vnímány jako spektrum. To znamená, že projevy se liší člověk od člověka a můžou se překrývat. Představte si to jako paletu barev – každý odstín je trochu jiný, ale stále patří do stejné rodiny.
Jedním z nejčastějších problémů, se kterými se lidé se schizofrenií potýkají, je neschopnost prožívat a vyjadřovat emoce. Představte si, že se radujete, ale váš obličej to nedává najevo. Nebo necítíte potřebu s nikým sdílet svůj život. To může vést k postupné izolaci od společnosti. A důvody? Různé, jako u všeho.
Někdy je to prostě tím, že chybí motivace, zájem o kontakt s ostatními. Kvůli potížím s regulací emocí se tito lidé necítí propojeni s ostatními. Jindy je to aktivní vyhýbání se společnosti. Slyší hlasy, mají halucinace, cítí se pronásledovaní a nedůvěřují okolí. Bojí se, a tak se raději schovají.
Krátkodobé dopady sociální izolace
Představte si situaci: člověk se schizofrenií zažije halucinaci, ve které mu blízká osoba ublíží. Nedokáže to zpracovat konstruktivně a reaguje „divně“. Hádka, nedorozumění a vztah je v troskách. Takových situací se může nastřádat spousta, a to se projeví v práci, v přátelství…
Dlouhodobé dopady: Osamělost bolí i mozek
Co se stane, když se takové situace opakují? Ztráta vztahů, nechuť k interakci s okolím… Důsledky jsou vážné. Proto je tak důležité, abychom se snažili lidem se schizofrenií pomoct, ale tak, aby to vyhovovalo jim. Tlak a vnucování nepomáhá.
Izolace ale neznamená osamělost. Člověk se schizofrenií nemusí cítit osaměle, i když je izolovaný. Nicméně, dlouhodobá sociální izolace má negativní dopad na mozek. Mozek potřebuje stimulaci, aby zůstal aktivní a zdravý. Extrémní izolace, ať už dobrovolná nebo vynucená, může vést ke kognitivnímu úpadku.
A co víc, sociální izolace může zhoršit symptomy schizofrenie. Úzkost, paranoia, celková nervozita… Všechno se zhoršuje. Kvůli dezorganizovanému myšlení a řeči je pro lidi se schizofrenií obtížné vrátit se k zálibám a koníčkům. A v dnešní době, v době post-covidové, je to ještě těžší. Čím déle izolace trvá, tím hůř se člověk vrací do normálního života.
Naštěstí existuje řada terapií, které lidem se schizofrenií pomáhají. Od léků po behaviorální terapii. Důležitá je sociální a interaktivní terapie, která pomáhá lidem se schizofrenií lépe prožívat a vyjadřovat emoce. A nezapomínejme na poradenství pro rodinu a přátele. Je důležité, aby se naučili, jak s člověkem se schizofrenií komunikovat konstruktivně.
I když věda ještě neodhalila všechny tajemství schizofrenie, víme o ní hodně. Známe její krátkodobé i dlouhodobé dopady a máme efektivní způsoby, jak lidem se schizofrenií pomoct. Ale stále je tu spousta předsudků a stereotypů. Snad se nám podaří je překonat, když budeme o schizofrenii víc vědět a víc o ní mluvit. Protože pochopení je první krok ke změně.