Žijeme v době, kdy je těžké se zastavit. Neustále nám hlavou víří myšlenky na to, co bylo a co bude. Co jsme měli udělat jinak? Co se může pokazit? Zůstat tady a teď je fuška, zvlášť když máme za sebou nějaké to bolavé místo, nebo nás trápí úzkosti. Ale co kdyby existoval klíč, jak se s tím poprat a žít spokojenější život? Co kdyby tím klíčem byla mindfulness?
Mindfulness: Klíč k vnitřní síle a uzdravení traumat
Mindfulness, to je takový stav, kdy se soustředíme jenom na to, co se děje právě teď. Vnímáme, co se v nás odehrává, co cítíme po těle i na duši. Je to, jako bychom si sedli na břeh řeky a pozorovali, jak kolem nás plují naše myšlenky. Bez hodnocení, bez snahy je zastavit. Jenom se díváme (Follette et al., 2006). A věřte mi, může to změnit život k lepšímu.
Proč mindfulness funguje?
Zvyšuje psychologickou flexibilitu
Když si odstupem uvědomíme, co se nám honí hlavou, a nekritizujeme se za to, dokážeme na chvíli „vypnout“ ty nervové dráhy, které se nám vytvořily na základě minulých zkušeností. A co to znamená? Že máme větší svobodu reagovat na to, co se děje teď, místo abychom automaticky opakovali staré vzorce chování. Je to jako bychom dostali novou šanci (Davis & Hayes, 2011).
Zastavuje začarovaný kruh vyhýbání se
Kdo má za sebou nějaký šrám na duši, ten to zná. Snažíme se na něco nemyslet, něčemu se vyhnout, ale ono se to vrací jako bumerang, a ještě silněji. Je to začarovaný kruh. Mindfulness nám pomáhá vystoupit z téhle pasti. Učí nás přijmout, co se stalo, nezatracovat to, nechat to být. A tím se ten kruh přetrhne (Follette et al., 2006).
Jeden trik, který se používá při terapiích, je, že si člověk opakovaně vybavuje nějaký obraz, který mu přináší klid a pohodu. Když je někdo po traumatu, může mít pocit nebezpečí i v situacích, které jsou objektivně bezpečné. Tím, že se soustředí na něco, co ho uklidňuje, se může zase cítit v bezpečí (Goodman & Calderon, 2012).
Omezuje nutkavé starosti
Znám to, taky se mi to stává. I když se nic neděje, stejně se pořád strachuju. Mindfulness nám pomáhá se s tím poprat. Učí nás dvě věci: zaprvé, přijmout ty myšlenky, které máme, a dívat se na ně s úsměvem, bez odsuzování. A zadruhé, umět odvést pozornost od těch vnitřních hlasů a soustředit se na to, co je kolem nás (Verplanken & Fisher, 2013). Je to jako bychom si řekli: „Jo, tak tohle si teď myslím. Dobře. A teď se podívám, co je nového na obloze.“
Představte si třeba kluka, co sedí ve škole a má psát test. Je nervózní, v hlavě mu běží jedna katastrofická myšlenka za druhou: „Co když to pokazím? Pak se nedostanu na školu, nebudu mít dobrou práci a budu k ničemu!“ Ale pak si vzpomene na mindfulness. Představí si, že ty myšlenky jsou jenom mraky na obloze, které plynou kolem. Nijak na ně nereaguje, jenom je pozoruje. A pak se soustředí na to, co je kolem něj: na lavici, na židli, na zvuky ve třídě. A najednou se cítí klidnější a připravený na ten test! (Nejad, 2021) Zkuste to taky, až budete mít zase hlavu plnou starostí.
Zlepšuje vztahy
V mindfulness se dá trénovat i pozornost vůči druhým lidem. A to se hodí, co říkáte? Studie ukazují, že lidé, kteří jsou v mindfulness zběhlejší, jsou spokojenější ve vztazích, lépe zvládají konflikty a jsou empatičtější. Mají taky míň úzkosti a vzteku, takže můžou reagovat s větším soucitem (Davis & Hayes, 2011).
Zkuste se soustředit na to, co vám ten druhý říká. Když vám myšlenky někam ulítnou (jestli se mu líbím, co mám zítra v plánu), tak si toho všimněte a vraťte se zpátky k tomu, co se děje teď. Vnímejte jeho řeč těla, jeho emoce, ten pocit, jak jste spolu propojení (Tremaine, 2021).
Čím víc budete mindfulness trénovat, tím líp vám to půjde. Věděli jste, že se vám mozek může „přepojit“, když máte nové zážitky? Proto se taky říká, že mindfulness umí změnit strukturu mozku (Davis & Hayes, 2011). A časem zjistíte, že zůstat tady a teď je vlastně docela fajn. A že to jde skoro samo!
Máte s mindfulness nějaké zkušenosti? Jak se vám daří zůstat v přítomnosti? Podělte se o to v komentářích!