Víš vůbec, co to je úzkost? A jak se asi člověk s úzkostí cítí?
I když je tvoje odpověď ne, je super se v tomhle směru vzdělávat a zvyšovat povědomí o úzkosti i jiných duševních problémech. A pokud máš v okolí někoho, kdo se s úzkostí potýká, tím spíš se vyplatí se víc informovat. Můžeš tak pomoct odbourat stigma a být pro něj oporou, jakou potřebuje. Protože, ruku na srdce, nikdo z nás neví, co druhý prožívá.
Takže tady je 8 věcí, které by lidi s úzkostí chtěli, abys věděl:
Co byste měli vědět o lidech s úzkostí: 8 pravd, které vám změní pohled
1. Úzkost je fakt, i když ji nevidíš.
Jedna z nejhorších věcí, co můžeš člověku s úzkostí (nebo s jakýmkoli jiným duševním problémem) udělat, je zlehčovat jeho pocity a říkat, že „úzkost je volba“ nebo že „je to jen v jeho hlavě.“ To, že něco nevidíš, neznamená, že ten člověk netrpí. Zkrátka, nezlehčuj to.
2. Úzkost se týká spousty lidí po celém světě.
Podle statistik si projde úzkostnou poruchou v průběhu života skoro třetina lidí starších 18 let. To je fakt hodně, co říkáš? Úzkost je tak jedna z nejčastěji diagnostikovaných duševních nemocí na světě, postihuje lidi všech věkových kategorií, ras, pohlaví a původu.
3. Kéž bych to mohl/a vypnout, ale… je to složitý.
Až příště budeš kamaráda/ku nabádat, ať se „vzpamatujou“, „uvolní“, a „vezmou se do hrsti“, vzpomeň si, když ti bylo blbě nebo ses vážně zranil/a. Mohl/a jsi si prostě poručit, ať se tělo uzdraví samo? Ať se zbavíš alergie silou vůle? Asi ne, že? Kdyby to šlo, život by byl jednodušší pro všechny. No, s duševní nemocí je to úplně to samé! Žít s úzkostí je fakt náročný a kdybychom to mohli vypnout, tak to už dávno uděláme, ale… nejde to.
4. Úzkost ovlivňuje hlavu i tělo.
Někdy naše úzkostné myšlenky vedou k fyzickým symptomům, jako jsou zpocené dlaně, třes, svalové napětí, dušnost a bušení srdce. Ale jindy to může být naopak. Pointa je, že úzkost není nikdy „jen v hlavě“ a snažit se ji racionalizovat – i když máš dobré úmysly, když někomu řekneš „Není třeba se nervovat!“ – obvykle to vede k tomu, že se cítí ještě hůř.
5. Moje úzkost nemá nic společného s tebou ani s naším vztahem.
Jeden z důvodů, proč je tak těžké pro lidi s duševní nemocí mít zdravé, prosperující a dlouhodobé vztahy (ať už přátelské nebo romantické), je ten, že většina lidí má tu představu, že když někoho dostatečně miluješ, můžeš jeho duševní nemoc zahnat. Že se ten člověk uzdraví díky tobě. Jenže takhle to nefunguje. Ta úzkost nemá nic společného s tebou. A to, že se ten člověk občas cítí v tvojí přítomnosti úzkostně, neznamená, že tě má míň rád nebo si neváží vašeho společného času.
6. Spouštěčem může být pro mě cokoliv.
Úzkost může být děsivá, hlavně když nechápeme, proč a kdy se objevuje. Spoustu lidí, co úzkostí trpí, spouští různé věci. Často jsou to nepříjemné nebo neznámé situace – jako třeba veřejné mluvení nebo hádky s kamarády – ale může to být cokoliv naprosto náhodnýho a nesouvisejícího.
7. Není tvojí povinností nás „opravit“.
Když se ti kamarád nebo člen rodiny svěří se svými problémy s úzkostí, dělá to proto, že ti důvěřuje a cítí se v tvojí přítomnosti bezpečně. Nežádá tě, abys ho „opravil“ nebo vyřešil jeho problémy, tak se to nesnaž udělat. Buď pro něj oporou a to, že ho pochopíš, mu pomůže zvládat jeho úzkosti.
8. Jsme víc než jen naše úzkost.
A konečně, ale možná nejdůležitější: lidi s úzkostí chtějí, abys věděl, že jsou víc než jen jejich problémy s duševní nemocí. Nenechají se úzkostí definovat, tak to nedělej ani ty. A to, že někdo bojuje s úzkostí, neznamená, že se nemůže bavit, dosáhnout svého potenciálu, nebo mít smysluplné vztahy s ostatními. Úzkostné poruchy jsou navíc jedny z nejlépe léčitelných duševních nemocí na světě, takže je vždycky naděje, že se to zlepší.
Souhlasíš s některými z těchto bodů? Pamatuj, pokud ty nebo někdo z tvého okolí bojuje s úzkostí nebo jinými vážnými duševními problémy, neváhejte se obrátit na odborníka.