Někdy je tenká hranice mezi tím, když se člověk o své zdraví stará a když už ho to spíš svazuje a děsí. Všichni asi známe někoho, kdo má doma lékárničku vybavenou jako malá nemocnice, a při každém kýchnutí googluje potenciálně smrtelné diagnózy. Kde je ta pomyslná čára, za kterou se z pečlivosti stává úzkost?
Hypochondrie vs. úzkost o zdraví: Evoluce diagnózy
Dlouho se pro přehnané obavy o zdraví používal termín hypochondrie. Ten ale v sobě nese takový lehký nádech posměchu a nedůvěry. Jako by si ten člověk ty nemoci spíš vymýšlel, než že by je opravdu prožíval. Jenže prožívá! A to je to klíčové. Proto se v nejnovější verzi Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-11) od tohoto termínu ustupuje a nahrazuje ho „úzkostí o zdraví“.
Co se změnilo?
Nejde jen o změnu názvu. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že úzkost o zdraví bere v potaz reálné pocity a strachy člověka. Místo, abychom ho hned škatulkovali jako hypochondra, se zaměřujeme na to, proč se vlastně tolik bojí nemoci. Co ho k tomu vede? Jaké má zkušenosti? Co ho nejvíc děsí? A především – jak mu můžeme pomoct s tím, aby se cítil lépe?
Jak se projevuje úzkost o zdraví?
Projevy můžou být různé, ale často se opakují: nadměrné sledování vlastního těla, neustálé vyhledávání informací o nemocech (ano, Google je náš nepřítel), opakované návštěvy lékařů, i když vyšetření nic neprokážou, a hlavně – obrovský strach a úzkost, které člověka doslova paralyzují. Život se pak točí jen kolem zdraví, a to je škoda.
Je důležité si uvědomit, že úzkost o zdraví není žádná legrace a může vážně ovlivnit kvalitu života. Pokud máte pocit, že se vás to týká nebo že znáte někoho, kdo by mohl potřebovat pomoc, neváhejte se obrátit na odborníka. Terapie a správná podpora můžou udělat zázraky. Protože zdraví je sice důležité, ale život by se neměl zúžit jen na něj.