Většina z nás zná těch pět (nebo sedm) stádií truchlení: šok, popírání, vztek, smlouvání, deprese, testování a smíření. Ale každý je prožívá jinak, po svém. A když truchlíte, lidi vám říkají: „Drž se!“ nebo „Bude to lepší.“ Jasně, myslí to dobře, chtějí vás povzbudit, ale ruku na srdce, vždycky je to pravda?
Když jsem byla mladší, osud mi naložil víc truchlení, než bylo zdrávo. A po letech jsem pochopila, že truchlení je mnohem složitější, než se na první pohled zdá. Chci se s vámi podělit o pět věcí, které bych si bývala přála vědět, když mi bylo nejhůř:
5 Pravd o truchlení, o kterých se nemluví
1. Truchlíme nejen pro mrtvé
Můžete truchlit pro ztrátu mazlíčka. Pro starou fotku od babičky. Pro oblíbené místo, na které už se nevrátíte. Pro rozpadlý vztah. Nemusí umřít člověk, abyste cítili smutek. Můžete truchlit pro přátelství, které se vytratilo, nebo pro konec oblíbené knižní série. Pro domov, který jste museli opustit. A taky můžete truchlit pro sebe. Když rosteme a měníme se, necháváme za sebou kousky sebe samých. Staré zvyky, vlastnosti, které nám můžou chybět. Kdykoliv něco ztratíme – cokoliv a z jakéhokoliv důvodu – a bolí nás to, je to truchlení.
2. „Drž se!“ je často jen popírání
Slyšíte to, když se vám děje něco hrozného: „Drž se, musíš to překonat!“ Mělo by to znamenat: „Až si to odžiješ, budeš v pořádku. Nezastaví tě to. Jsi silnější než tvůj smutek.“ Ale často to vyznívá jako: „Dělej, že se nic neděje, nenech se tím ovlivnit, žij dál!“
Popírání je obvykle první nebo druhé stádium truchlení. Pokud se v něm zaseknete, nikdy se nedostanete k smíření a nikdy se z toho kolotoče nedostanete ven.
Je v pořádku nebýt silný. To by vám lidé měli říkat, když začínáte truchlit. Je v pořádku plakat, křičet, dát si pauzu. Je pochopitelné, že se cítíte slabí, pokud se té slabosti dokážete zbavit. Nemusíte se „držet“. Pokud se budete přetvařovat, bude se vám hůř posouvat dál. Slabost a zranitelnost jsou součástí truchlení a je potřeba je přijmout.
3. Měla by existovat fáze viny
Když něco ztratíme, často cítíme vinu. Někdo se cítí „opuštěný“. Někdo má „vinu přeživšího“ a myslí si, že měl zemřít místo toho druhého. Někdo lituje, co nestihl udělat nebo říct. Prostě hledáme způsob, jak se obviňovat, jak si myslet, že za to můžeme, i když to tak není.
Když čelíme smrti, často přehodnocujeme život. Je přirozené, že si v době truchlení klademe otázky. Je normální, že litujeme. Vždycky se budete cítit, že jste mohli udělat něco jinak.
Nejste „divní“ ani „nezdraví“, když cítíte vinu. Ale musíte se jí zbavit. Nemá smysl se jí držet. Místo toho tu vinu proměňte v palivo pro to, co ještě žije. Poučte se ze svých chyb a žijte život naplno.
4. Čas při truchlení nehraje roli
Čas neléčí všechny rány, jen je obrousí, takže se na ně snáz zapomíná. „Bude to lepší“ je sice hezká myšlenka, ale ne vždycky pravda. Jsou věci, které nikdy nezmizí. Některé jizvy nikdy nevyblednou. Ale to je život, to jste vy. Je normální, že vás pronásledují věci, které se staly dávno. Že truchlíte i po letech. Nebuďte na sebe naštvaní, že se občas ztrácíte v minulosti.
Nemůžete jen tak ignorovat trauma a doufat, že to časem přejde. Nic se samo nespraví. Abyste se uzdravili, potřebujete pomoc, ať už zvenčí, nebo introspekci. Smíření nepřijde samo od sebe, musíte se k němu propracovat sami.
5. Smíření je složitější než jen přiznat ztrátu
Smíření není cílová čára. Při truchlení žádná cílová čára neexistuje, protože truchlení není maraton. Je to spíš bludiště.
A taky to není jednorázová záležitost. Pravděpodobně se budete cyklem truchlení procházet několikrát za život. A je dost možné, že budete truchlit pro stejnou věc víc než jednou. Můžete se vrátit zpátky, a to je v pořádku. Můžete mít pocit, že už je to za vámi, a pak vás něco spustí a musíte si to prožít znova. To se obvykle stává, když jste si to poprvé neodžili pořádně, ale může se to stát i těm, kteří se se ztrátou smířili.
S truchlením nikdy neskončíme, budeme truchlit, dokud budeme žít. Cyklus truchlení jde ruku v ruce s cyklem života. Ale není se čeho bát. Abychom přijali naše ztráty, musíme přijmout cyklus truchlení takový, jaký je.