Alfred Adler. Znáte to jméno? Možná vám něco říká, možná ne. Ale věřte mi, jeho myšlenky jsou s námi víc, než si myslíme. Ať už řešíte vztahy, práci, nebo prostě jen tak přemýšlíte nad smyslem života, Adlerova individuální psychologie může nabídnout nečekané a osvěžující pohledy.
Pocit méněcennosti a touha po překonání
Základní kámen Adlerova učení? Pocit méněcennosti. Všichni ho známe, ať už si to přiznáme nebo ne. Adler tvrdil, že právě tento pocit nás žene dopředu, nutí nás se zlepšovat, dokazovat si i světu, že na to máme. Samozřejmě, pokud se s ním popereme správně. Klíčem je, nepodlehnout mu, ale využít ho jako motivaci.
Jak s tím naložit?
Životní styl. To je to, co s tou méněcenností uděláme. Jak se k ní postavíme, jak ji transformujeme do něčeho pozitivního. Je to náš unikátní způsob, jak se vypořádáváme se světem. Někdo se vrhne do práce, jiný do vztahů, další do sportu. Důležité je najít si to svoje, co nás naplňuje a dává smysl.
Sourozenecké konstelace – jak nás formuje rodina
Kdo je nejstarší, prostřední, nejmladší? Adler věřil, že pořadí, ve kterém se narodíme, hraje velkou roli v tom, jací jsme. Prvorozený má obvykle jiné starosti a výzvy než benjamínek. A uprostřed? Tam to bývá občas docela divočina, že?
Role a očekávání
Samozřejmě, není to dogma. Ale zamyšlení se nad tím, jaké role jsme si v rodině nevědomě přisvojili, nám může pomoct lépe pochopit sami sebe i své vztahy. Proč se chováme tak, jak se chováme? Co od nás ostatní očekávají? A co od sebe očekáváme my sami?
Individuální psychologie Alfreda Adlera nám nabízí spoustu podnětů k zamyšlení. Není to žádný rychlý návod na štěstí, ale spíš cesta k hlubšímu sebepoznání. A to se, myslím, vyplatí, ne?