Vzpomínáte si na tu vůni nové panenky? Na to, jak jste ji poprvé rozbalily a hned se s ní chtěly kamarádit? Barbie. Pro někoho jen plastová hračka, pro jiného symbol. Ale co když tahle „nevinná“ hračka má i temnější stránku? Co když se její vliv na nás, na naše vnímání sebe sama, táhne až do dospělosti? Pojďme se na to podívat trochu blíž.
Barbie: Nevinná hračka, nebo nebezpečný ideál? Psychologické dopady, o kterých se nemluví
Kdo by si pomyslel, že kousek plastu může mít tak silný dopad na psychiku? Většina z nás si s panenkami Barbie hrála a postupem času si společnost uvědomila psychologické účinky této nevinné panenky. Barbie panenky daly mnoha dětem krásné vzpomínky a časem se z nich staly standardní ideály krásy.
Když se hra stává standardem
Barbie, s jejím neskutečně úzkým pasem a dlouhými řasami, a Ken, s jeho širokými rameny a výraznou čelistí, není divu, že mnozí tento vzhled obdivují. V roce 1995 Saúdská Arábie podnikla drastická opatření: zakázala prodej a nákup panenek Barbie, protože porušovaly přísný dress code pro ženy. Je jejich zákaz příliš extrémní, nebo tím prospívají svým lidem tím, že odstranili silnou, negativní hračku?
Vzpomínám si na dobu, kdy jsem sama podstoupila ortodontický zákrok, dvojitou operaci čelisti. Pamatuji si, jak mi po operaci rodiče řekli, že jsem se jim líbila víc předtím a někteří z mých přátel řekli, že se mi obličej stal „kulatějším“. Po dva roky po operaci jsem se vyhýbala příliš dlouhému pohledu do zrcadla; ze slušnosti jsem nechtěla říct svému ortodontistovi a ústnímu chirurgovi, že se mi můj nový vzhled nelíbí. Jednoho dne jsem se však nechtěně hystericky zhroutila v jejich ordinacích před všemi a oznámila jim, že se už necítím krásná a že zákroku lituji. Trvalo mi velmi dlouho, než jsem svůj nový obličej konečně přijala a oblíbila si ho. Nyní jasně vidím, že hlavním problémem nebyl můj nový obličej, ale spíše to, že jsem měla k operaci přistoupit, až budu emočně stabilnější a sebevědomější.
Věda a Barbie: Co říkají výzkumy?
Není to jen pocit. Vědci se na vliv Barbie podívali objektivně. Studie z roku 2006, například, zkoumala vliv obrázků panenek Barbie na vnímání vlastního těla u dívek ve věku 5 až 8 let. Co zjistili? Dívky, které viděly obrázky Barbie, měly nižší sebevědomí a větší touhu po štíhlejší postavě než ty, které viděly obrázky panenek plnoštíhlých. Závěr? I když panenky přestanou fungovat jako aspirativní vzory pro starší dívky, brzké vystavení panenkám, které ztělesňují nerealisticky štíhlý ideál těla, může poškodit vnímání těla dívek, což by přispělo ke zvýšenému riziku poruch příjmu potravy.
Když se z touhy stane posedlost
Psychologové tvrdí, že je velmi pravděpodobné, že vystavení panenkám Barbie v mladém věku může hrát velkou roli ve vývoji body dysmorphic disorder – onemocnění, které způsobuje, že člověk posedle myslí na něco, co se mu na jeho těle nelíbí. 23letá hvězda reality TV Heidi Montagová šokovala své fanoušky, když podstoupila 10 kosmetických operací během JEDINÉHO dne. Psycholožka Debbie tvrdí, že věří, že body dysmorphic disorder byla její hnací silou k zmrzačení jejího těla v tak mladém věku a pokračuje slovy: „Myslím, že v zásadě, když někdo podstupuje mnoho… procedur v mladém věku, snaží se na sobě něco změnit, chtějí se stát novým člověkem.“ Montagová v rozhovorech tvrdila, že chtěla vypadat jako Barbie, a nyní, několik let po všech procedurách, uvádí: „Přeji si, abych NIKDY neměla plastickou operaci…. Byla jsem tak mladá a v tak nestabilní situaci v životě s tolika věcmi a tolika tlaky. Je opravdu těžké být ženou v dnešní době… je mnohem snazší být nejistý a nechat to na sebe zapůsobit.“ Ve snaze nebýt tak omezována svými velkými prsními implantáty si nedávno zmenšila prsa z velikosti F na velikost C. „Za posledních 9 měsíců jsem nebyla schopna prát prádlo, starat se o své psy nebo uklízet dům a musela jsem přestat cvičit, protože moje zranění jsou tak vážná, že nemohu dělat ani jednoduché věci, jako je veslování nebo běh.“
Barbie a my: Jak s tím naložit?
Carissa Hernandez je matka dvou dívek ve věku 8 a 13 let a připojila se k ostatním matkám tím, že odmítá nechat své děti hrát si s panenkami Barbie. Místo toho jim dává panenky Emme (velikost U.S. 16, aka panenky plus size) a doufá, že to minimalizuje jejich šance na rozvoj nejistot v souvislosti s vnímáním vlastního těla v blízké budoucnosti. Hernandezová si v mládí často hrála s panenkami Barbie a vedlo to k její nejistotě; před několika lety podstoupila augmentaci prsou.
A teď otázka, na kterou se nemůžu dočkat, až si od vás poslechnu pár postřehů: Vzhledem k tomu, že panenka Emme je hračka plus size, myslíte si, že to zvýší počet obézních dětí? Vzhledem k tomu, že Barbie je neuvěřitelně štíhlá a vedla dívky k snaze udržet si štíhlou postavu, nemělo by smysl, že panenka Emme bude mít stejný účinek?
Byli jste v mládí fanoušky her s Barbie? Pokud ano, jak si myslíte, že tato tenká hračka ovlivnila vaši psychickou mentalitu nyní? Pokud ne, proč patříte k těm několika málo, které ji neovlivnily? Dovolili byste svým dětem hrát si s Barbie? Ráda bych si vyslechla, co na to říkáte!
Takže, jak to vidíte vy? Je Barbie nevinná hračka, nebo tichý spouštěč nejistot? Ať už je váš názor jakýkoliv, důležité je o tom mluvit. Diskutovat. A především: být k sobě laskavý. Protože krása má tolik podob. A ta pravá vždycky vychází zevnitř.
Zdroje:
* (Citace a odkazy na studie z původního textu)