Někdy se to prostě stane. Den se vleče jako sopel, v hlavě se rojí myšlenky horší než roj vos a máte pocit, že se prostě musíte s někým podělit. S někým, kdo to pochopí, kdo vám dá ten správný impuls. Ideálně se svým terapeutem. Ale co když je zrovna víkend, svátek, nebo prostě nemáte sezení?
Když se hlava zatoulá do lesa
Představte si to jako když se zatouláte v lese. Víte, že cesta ven existuje, ale nevidíte ji. Terapeuta berte jako kompas. Ukáže vám směr, ale cestu musíte najít sami. No a teď, když ten kompas nemáte po ruce…
První pomoc pro neklidnou duši
Než se vrhnete na psaní e-mailu nebo vyťukávání čísla terapeuta, zkuste se zastavit. Nadechněte se. Opravdu to tak pálí? Někdy stačí i staré dobré „naposledy se nadechnout a vydechnout“. Možná vám pomůže prohánět se po lese sama.
Zkuste si vzpomenout, co už víte. Co vám říkal terapeut minule? Jaké techniky vám doporučil? Zkuste je aplikovat. Možná, že odpověď je blíž, než si myslíte. Je zakopaná ve vaší hlavě.
Kdy je kontakt nevyhnutelný
Jasně, někdy je to jinak. Někdy je to ten typ situace, kdy se cítíte jako Alenka, která spadla do králičí nory. Hluboko, tmavo a s pocitem, že se už nikdy nevyhrabete ven. V takovém případě je kontakt s terapeutem opodstatněný.
Ale! Zkuste si předtím ujasnit, co chcete říct. Napište si to. Uspořádejte si myšlenky. Uslyšíte se lépe. Možná už jen samotné sepsání vašich pocitů vám pomůže se uklidnit. V tom případě nemusíte vůbec nikam volat.
Respektovat hranice – oboustranně
Je důležité si uvědomit, že terapeuti mají taky svůj život. Mají rodinu, koníčky, volný čas. Proto je zásadní respektovat hranice. Nečekejte, že vám odpoví na e-mail v jednu ráno. Pokud máte pocit, že se jedná o akutní krizi (myšlenky na sebepoškození, ohrožení života), neváhejte a volejte linku důvěry nebo záchrannou službu.
A pamatujte, terapeut je tu pro vás. Ale nejlepší terapie je ta, kterou zvládnete sami.