Strachy. Všichni je máme. Od těch, co se plíží po zádech při pohledu na pavouka, až po ty, co nám svazují jazyk před publikem. A víte co? Tyhle strachy o nás můžou leccos prozradit. Neberte to jako psychoanalýzu z rychlíku, ale spíš jako takové malé okénko do duše. Pojďme se na to podívat, co o nás můžou naše strachy říct, co myslíte?
Co o tobě prozrazují tvé strachy?
Nejdřív takové malé varování: tenhle článek je pro zábavu a poučení. Rozhodně s ním nenahrazujte návštěvu doktora nebo psychologa. Pokud máte pocit, že vás strachy fakt paralyzují, radši se svěřte do rukou odborníka. Jo?
Strach ze tmy: Nyctophobia
Bojíte se tmy? Ne tak docela tmy samotné, jako spíš toho, co se v ní skrývá? Tma totiž probouzí fantazii. Schválně, kolikrát jste v noci viděli na věšáku chlupatou příšeru místo kabátu? Lidé, co se bojí tmy, bývají hodně kreativní, mají bujnou fantazii a silně vnímají svět kolem sebe. Jste citlivější na násilí, hluboce vás zasahují nespravedlnosti. Taky se vám někdy zdá, že pod postelí číhá bubák? No vidíte!
Zkuste se zamyslet, co konkrétně vás v té tmě děsí. Jak říká jedna psycholožka: „Buďte zvědaví na to, co vás ve skutečnosti děsí, a využijte svůj strach k tomu, abyste proti těmto hrozbám zakročili, a ujistěte se, že ve tmě není nic, co by vás ohrožovalo.“ Co třeba malá lampička? Nebo automatické světlo, které se rozsvítí, když vstanete z postele? Za zkoušku nic nedáte.
Strach z veřejného vystupování: Glossophobia
Zpotí se vám dlaně, rozklepou kolena a hlas se vám zlomí, jen co si představíte, že máte mluvit před lidmi? Vítejte v klubu! Strach z veřejného vystupování, odborně glossophobia, je fakt hodně rozšířený. A co o vás říká? Možná jste introvert, který má rád klid a samotu. Jste spíš tichý dříč než hlasitý lídr. A když už musíte mluvit, trápí vás, co si o vás ostatní pomyslí. Toužíte najít sílu ve svém hlase a být autentičtí. Hele, chce to trénink a ono to půjde, jo? A když ne, tak ne. Svět se nezboří.
Strach z klaunů: Coulrophobia
Už jen pohled na klauna vám nahání husí kůži? Není divu. Vědci to vysvětlují tím, že v nás klauni vyvolávají pocit „děsivého“. Jsou tak nějak povědomí, ale zároveň divní a znepokojující. Je to ta malba na obličeji, přehnaná gesta, prostě něco na nich nesedí. Lidé, co se bojí klaunů, nemají rádi lež, pokrytectví a nejasné situace. Cení si upřímnosti a snaží se, aby se ostatní cítili v bezpečí. Takže, když potkáte klauna, radši se mu vyhněte. A možná si pusťte nějakou milou komedii pro vyrovnání, co říkáte?
Strach z vody: Thalassophobia
Představa hluboké vody, kde nevidíte na dno, vás děsí? Thalassophobia, strach z hluboké vody, o vás prozrazuje, že se bojíte ztráty kontroly a pocitu bezmoci. Nesnášíte, když jste zranitelní a máte problém požádat o pomoc, když ji potřebujete. Trochu vám nahání hrůzu, jak rychle se svět mění a kolik rozhodnutí musíme dělat. Takže, co s tím? Zkuste se obklopit lidmi, kterým věříte, a naučte se, že není žádná ostuda říct si o pomoc. Jo?
Strachy, strachy, samé strachy. Ale víte co? Nejsou to vaši nepřátelé. Jsou to spíš ukazatele, které vám můžou pomoct lépe porozumět sami sobě. Tak se jich nebojte. Zkuste je prozkoumat. A když to nezvládnete sami, nebojte se vyhledat pomoc. Protože, jak se říká, „ve dvou se to lépe táhne“. A platí to i u strachů.