Asi každej z nás už má se sexem nějakou zkušenost. Nebo aspoň zná někoho, kdo ji má. Ať už se nás to týká přímo, nebo jen tak okrajově, sex hraje v našich životech roli, ať chceme nebo ne.
Překvapivý je, že i když je to tak běžná věc, vědci a výzkumy o sexu se neustále dozvídají něco novýho. Sex se stal seriózním tématem výzkumu teprve nedávno a spousta studií přiznává, že se toho ještě máme tolik co učit. Jak vlastně reagujeme na sexuální podněty? Nad tím už se bádá docela dlouho. A víte co? Vzniklo pár různých teorií. Ale než se do nich pustíme, ujasníme si jednu věc.
Co je to vlastně ten cyklus sexuální reakce?
Když mluvíme o modelech sexuální reakce, bavíme se o tom, jak náš mozek reaguje na sexuální podněty a jak to vyvolává změny v našem těle, který se připravuje na sex. Jde o to zjistit, jestli existuje nějakej vzorec, podle kterýho reaguje většina lidí, a jestli se to dá nějak změřit. Takže takovej model by měl ukazovat začátek, prostředek a konec týhle cesty.
Představte si to třeba takhle:
- Začátek – to může bejt touha, vzrušení, prostě něco, co nás „nakopne“.
- Prostředek – to už může bejt víc fází, který se nabalujou na ten začátek. Mění se fyzický reakce, třeba už se i milujeme.
- Konec – to může bejt orgasmus, nebo prostě jen návrat těla do původního stavu.
Každej model tenhle cyklus popisuje trochu jinak. A protože každej jsme originál, nemusí na vás sedět každej. Jeden vám může připadat přesnej, jinej zase úplně mimo. Tak co, kterej se vám zdá nejvíc váš?
Průkopníci Masters a Johnson
William H. Masters a Virginia E. Johnson, to jsou legendy sexuálního výzkumu. Jako první popsali univerzální model sexuální reakce, kterej se skládal z:
- Vzrušení
- Fáze plató
- Orgasmu
- Uvolnění
Všechny tyhle fáze maj svý specifika a měly by jít hezky jedna po druhý. Vzrušení je start, tam se probouzí sexuální touha. Předpokládá se, že reakce začíná tím, že se tělo probouzí a připravuje na sex. Ve fázi plató vzrušení pokračuje, ale i fyzická reakce se zesiluje. V tu chvíli už se třeba milujete nebo masturbujete, takže tělo už jen nereaguje na podněty, ale je přímo „v akci“. Plató trvá až do orgasmu, no a ten, to je jasný. Spousta lidí si myslí, že tím cyklus končí, ale Masters a Johnson do něj zahrnuli i fázi uvolnění, kdy se tělo fyzicky zklidňuje a vrací do normálu.
Tenhle model je pořád nejznámější, i když ho navrhli už v roce 1966. Od tý doby jsme se ale o sexuální reakci dozvěděli mnohem víc. Kritizujou ho třeba za to, že nezmiňuje mozek jako spouštěč sexuální touhy, kterej teprve vyvolává tělesný reakce.
Touha Heleny Singer Kaplan
A právě na to se zaměřila Helen Singer Kaplan, když v roce 1970 přišla s modelem, kterej má jen tři fáze: touha, vzrušení a orgasmus. Ta touha je zásadní rozdíl, protože říká, že lidi můžou po sexu toužit, nejen na něj reagovat. Můžou cítit něco jako chtíč. Kaplan jako první uznala, že existuje psychologická potřeba sexu, v době, kdy to ještě mohlo bejt považovaný jen za manželskou povinnost. Taky uznala, že sexuální reakce začíná v mozku a tělo jen reaguje.
Potom už následuje vzrušení. Tahle fáze je podobná fázi vzrušení u Masterse a Johnson. Zahrnuje všechny fyzický změny a reakce, který se dějou v těle během sexuálního vzrušení. Takže tělo reaguje na naše sexuální myšlenky a touhu. Zrychlenej tep, zarudlá kůže, krev proudící do intimních partií. Po vzrušení následuje orgasmus, kterej je v tomhle modelu považovanej za vrchol sexuálního vzrušení. A jakmile ho dosáhneme, tělo se začne vracet do normálního stavu. Takže tady už není místo pro uvolnění nebo plató, protože vzrušení a orgasmus pokrývají veškerý sexuální aktivity.
Ženský pohled Whipple a Brash-McGreer
Až v roce 1997 vznikl novej model, kterej se pokusil zaměřit konkrétně na ženskou sexuální reakci. A na rozdíl od modelů Masterse a Johnson nebo Kaplan, tenhle model byl kruhovej. To znamená, že fáze nemusí nutně následovat v přímý linii, můžou se opakovat nebo se mezi nima může přeskakovat. Whipple a Brash-McGreer uznali, že ženy občas potřebujou víc, než co nabízely lineární modely. Sexuální reakce nemusí vždycky probíhat rovně a může záviset na víc faktorech.
Tenhle model má čtyři hlavní fáze:
- Svedení – obvykle zahrnuje fázi touhy, takže je to místo, kde začnete pociťovat vzrušení.
- Vnímání – tady začnete pociťovat vzrušení a dokonce i fázi plató. Takže už se milujete a užíváte si vzrušení a pocity, který s tím souvisejí.
- Odevzdání – to je orgasmus.
- Reflexe – to je uvolnění. Ale tahle fáze zahrnuje i rozhodnutí, jestli pro vás sexuální setkání bylo příjemný. Pokud ne, může to znamenat, že se rozhodnete už se do sexu znova nepouštět.
Proč je to kruhovej model? Protože – vzhledem k tomu, že byl navrženej s ohledem na ženy – předpokládal, že ženy potřebujou, aby pro ně sexuální setkání bylo příjemný, aby se do něj pustily znova. Takže pokud se jim to líbilo, rozhodnou se, že se do toho pustí znova – a tím se vytvoří kruh sexuální reakce. (Opačná strana je, že pokud se jim to nelíbilo, můžou se rozhodnout, že už s tím partnerem sex mít nebudou.)
Basson a spokojenost nad orgasmem
V roce 2000 Rosemary Basson popsala novej model, kterej se zaměřoval na vysvětlení ženský sexuální reakce. Tenhle model je trochu složitější, protože nemá fáze podobný těm ostatním. Základním výchozím bodem tohohle modelu je sexuální neutralita, kdy můžete bejt vnímaví k sexuálním podnětům. Jakmile se do sexuálních podnětů zapojíte, spustí to psychologický i biologický reakce. To může vést ke vzrušení nebo touze, který se můžou v průběhu sexuálního cyklu měnit. Tenhle model se moc nezabývá sexuální aktivitou nebo orgasmem, ale naznačuje, že cílem sexu může bejt spíš emocionální a fyzický uspokojení, než striktní zaměření na orgasmus. To vytváří emocionální intimitu a prostředí, kde sexuální reakce může začít znova jindy. Pokud jsou lidi ve vztahu, nemusí začínat každý setkání sexuální neutralitou, můžou začít rozpoznáním sexuálního pozvání nebo vzrušením.
Na tomhle modelu je pár unikátních bodů. Zaprvý, zohledňuje potřeby dlouhodobýho vztahu pro sexuální pohodu. Pár, kterej je spolu dlouho, bude mít jinou sexuální reakci než lidi, který maj spíš nezávaznej sex. Tenhle model uznává, co může motivovat ty, který maj dlouhodobej sexuální vztah. Model Basson ale taky uznává, že mít sexuální touhu znamená kolísání a změny. Ne každá sexuální zkušenost je stejná a můžeme přeskakovat mezi různýma úrovněma zájmu. I když je tenhle model složitější, řeší věci, který model Masterse a Johnson možná nezmiňuje.
Závěrem? V hlavě to začíná.
Sex je něco, o čem spousta z nás ráda ví. A výzkum nás o našem sexuálním chování a identitě může naučit spoustu věcí. Ale doufám, že vám tohle dalo trochu lepší vhled do toho, jak výzkum v současný době přemýšlí o sexuální reakci. Bez ohledu na to, kterej model vám sedí nejvíc, sexuální zájem obvykle začíná v mozku. A kam jde mozek, tam obvykle následuje i tělo.