Tak jo, upřímně, kdo z nás se někdy neztratil v houštině rad a doporučení ohledně výchovy dětí? Mám pocit, že každý rodič občas tápe, hledá cestu a snaží se udělat pro své dítě to nejlepší. A někdy to „nejlepší“ znamená i to, že se obrátíme na odborníka. Ale co si budeme povídat, slovo „psychodiagnostika“ zní trochu… strašidelně, nemyslíte?
Co se skrývá za pojmem dětská psychodiagnostika?
V podstatě jde o takovou detektivní práci. Odborník se snaží zjistit, co se děje v dětské duši. Co ho trápí, jak se cítí, jak vnímá svět kolem sebe. A k tomu používá různé nástroje a metody. Jednou z nich jsou i projektivní techniky. Zní to složitě? Nebojte, hned si to rozebereme.
Projektivní techniky: Když kresba mluví za slova
Představte si to jako takovou hru. Dítě dostane za úkol něco nakreslit, něco dokončit, něco vymyslet. A na základě toho, co vytvoří, se psycholog snaží pochopit jeho vnitřní svět. Žádné správné a špatné odpovědi, jen volná tvorba, která může odhalit nečekané věci. Třeba strachy, touhy, ale i skryté talenty. Je to takové nahlédnutí pod pokličku dětské fantazie.
Často slýchám, že rodiče mají obavy, co se z takové kresby dá vyčíst. Jestli tam psycholog neuvidí něco, co tam vůbec není. Jasně, je to o interpretaci, o pohledu odborníka. Ale důležité je si uvědomit, že kresba není křišťálová koule. Je to jen jeden střípek z mozaiky, jeden z nástrojů, který pomáhá lépe porozumět dítěti. A ruku na srdce, i my dospělí se občas vyjadřujeme raději kresbou nebo metaforou, než abychom se snažili najít ta správná slova, že jo?
Dětská psychodiagnostika: Interpretace projektivních technik
Samotná interpretace je pak alchymie. Psycholog nehledí jen na to, co je na obrázku nakresleno. Dívá se na to, jak dítě kreslilo, jak se u toho chovalo, jaké barvy použilo. Všechno má svůj význam. A hlavně, interpretace se vždycky dělá v kontextu celého vyšetření, v kontextu toho, co už o dítěti víme. Nejde o to, vytrhávat věci z kontextu a dělat ukvapené závěry. To by bylo jako snažit se uhodnout děj detektivky jen podle obálky.
A co s výsledky? To je to nejdůležitější. Diagnostika není samoúčelná. Má pomoct. Má pomoct dítěti i rodičům. Ukázat jim cestu, jak se s nějakým problémem vypořádat, jak rozvíjet silné stránky, jak lépe komunikovat. Je to takový kompas, který nám ukáže správný směr. A i když se nám ten směr zpočátku nemusí líbit, nakonec zjistíme, že to bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat.