Dětská traumata: Jak formují vaši osobnost a co s tím můžete dělat

Přemýšleli jste někdy, jak moc formuje vaše dětství to, kým jste dnes? Tahle otázka zaměstnává psychology odjakživa a odpověď na ni se hledá dodnes. A co teprve dětská traumata! Ty se do nás obtisknou tak silně, že je skoro zázrak, jak se s tím dokážeme poprat. Emoční i fyzická zranění z dětství ovlivňují myšlení, chování, osobnost a bohužel i náchylnost k vážným psychickým problémům. Zajímá vás, jak přesně to funguje? Pojďte se na to podívat.

Dětská traumata: Jak formují vaši osobnost a co s tím můžete dělat

1. Z vás se stane perfekcionista

Jste puntičkář, co má neskutečně vysoké nároky sám na sebe? A máte pocit, že vám to spíš škodí než pomáhá? Že jste kvůli tomu neustále ve stresu a úzkosti? Možná za to můžou vaše dětská traumata. Teda, alespoň to naznačuje výzkum publikovaný v časopise Journal of Research in Personality. Jde o to, že když na vás rodiče kladli obrovské nároky a chtěli všechno perfektní, mohlo to zanechat hlubokou stopu. Žádné béčko, muselo být áčko. Nezáleží na tom, že už máte hotové úkoly, musíte se ještě hodiny učit. Nezajímá je, že chcete být umělec, musíte studovat práva. Vaše koníčky nejsou dost dobré. V pokoji nikdy není dost čisto. Doma nepomáháte dostatečně. Znáte to?

Pokud jste tohle zažívali, určitě chápete tu vyčerpanost z pocitu, že nikdy nejste dost dobří. Jak se snažíte vyhovět, tohle myšlení se stane součástí vás a formuje to vaši osobnost. Když něco není perfektní, zaplaví vás úzkost. A to může vést až k depresi, protože se zdá, že v životě nejste s ničím spokojení. Je to začarovaný kruh, co říkáte?

2. Můžete si vypěstovat poruchu příjmu potravy

Trauma se někdy projeví skrz vaše tělo. Několik studií prokázalo souvislost mezi anorexií, bulimií a emocionálními traumaty z dětství. Obzvlášť zranitelní jste, pokud se rodiče moc soustředili na váš vzhled a postavu. Ale nejde vždy jen o to. Pro lidi, co přežili trauma, se porucha příjmu potravy stává mechanismem, jak se vyrovnat s negativními emocemi. Skrz nezdravé stravovací návyky nebo kontrolu váhy si možná myslíte, že konečně máte nad něčím kontrolu. Máte pocit, že vám život utíká mezi prsty, ale aspoň vlastníte svoje tělo. Taky můžete sklouznout k emočnímu jezení. Jídlo se stane vaším nejlepším kamarádem a utěšujete se jím, když je vám ouvej. Ale ať se v tu chvíli cítíte jakkoliv dobře, nezdravé stravování k traumatu jen přispívá. Je to taková berlička, která vám v dlouhodobém horizontu ublíží.

3. Občas se chováte jako dítě

Trauma vás může uvěznit v dětství. Všechny ty pocity – stud, vina, ponížení, strach – vás táhnou zpět a někdy vás děsí představa být dospělý. Možná máte pocit, že se nedokážete sami rozhodovat, nebo že nezvládnete dospělácký stres, jako je chození do práce, placení účtů, starání se o domácnost a tak dál. To vás může občas zahltit, takže se obrátíte na své vnitřní dítě, aby vám pomohlo. Tomu se říká věková regrese a je to psychologický obranný mechanismus, kdy se vracíte k dětskému chování, abyste se s tím vyrovnali. Můžete mluvit dětským jazykem, házet vzteklé scény, používat plyšáky k uklidnění a tak dál. I když může být věková regrese příznakem vážnějších psychických problémů, někdy k ní dočasně dochází v reakci na stresovou událost nebo když vás vyprovokuje vzpomínka na traumatickou událost. Je těžké se s tím vyrovnat, protože vás lidi můžou vnímat jako dětinské a nezralé, ale snažte se pamatovat, že jste stále schopní žít svůj život naplno. Každý má svůj způsob, jak se s tím poprat, no ne?

4. Vyvinete si nejistou vazbu

A konečně, nemůžeme mluvit o dopadech dětského traumatu, aniž bychom zmínili teorii vazby. Podle ní se vaše myšlení formovalo v dětství v závislosti na tom, jak se k vám chovali rodiče. Pokud byli milující a pečující, naučili jste se, že lidem se dá věřit, že tu pro vás budou, a že jste hodni lásky. Tomu se říká bezpečná vazba. Ale pokud vás rodiče ignorovali, zanedbávali, nereagovali na váš pláč a prosby o pomoc, mohli jste si vyvinout nejistou vazbu. To znamená, že teď máte nízké sebevědomí, myslíte si, že ostatním se nedá věřit, nebo se strašně bojíte, že vás lidé odmítnou. Zní vám to povědomě?

Existují 3 typy nejisté vazby a každý z nich popisuje, jak se dnes můžete cítit sami k sobě i k ostatním:

Úzkostná/pohlcená: pokud máte úzkostný styl vazby, možná máte nízké sebevědomí. Cítíte se zranění a nemilovaní, nebo že je s vámi něco špatně. Ale zároveň toužíte po lásce a pozornosti. Strašně se bojíte, že vás opustí, a udělali byste cokoliv, abyste si získali uznání od někoho, na kom vám záleží.

Vyhýbavá/odmítavá: lidé nemají vždy špatný obraz o sobě, i když přežili trauma z dětství. Pokud máte vyhýbavý styl vazby, můžete se vnímat jako silní a nezávislí, ale o ostatních lidech to říct nemůžete. Protože se k vám rodiče chovali tak špatně, možná jste se rozhodli, že lidi jsou prostě špatní obecně. Takže teď nechcete být kolem nikoho. Máte pocit, že nepotřebujete přátele ani vztah, nechcete se s nikým dělit o své pocity ani být intimní.

Dezorganizovaná/bázlivě-vyhýbavá: většina lidí s tímto stylem vazby měla rodiče, kteří byli jako počasí v dubnu. Jednu chvíli bylo všechno v pohodě a v druhé vás zahrnuli urážkami nebo křikem. Pokud se vám stalo něco podobného, teď si nejste jistí, jak reagovat a jak se chovat. Možná chcete být blízko ostatním, ale zároveň se bojíte. Co když s vámi začnou z ničeho nic špatně zacházet? Taky je nestabilní i váš obraz o sobě samých. Nejste si jistí, kdo vlastně jste, natož co si o sobě myslet.

Tohle je jen zlomek toho, co vás mohlo potkat. Chcete se podělit o svoji zkušenost? Jak vás dětství formovalo a jak se s tím vyrovnáváte? Napište nám! Doufáme, že tím zjistíte, že v tom nejste sami. Jsme tu pro vás!