Už jste se někdy ztratili? Tak pořádně, že jste měli pocit, že nevíte, kde je sever? No, a pak, zničehonic, se vám rozsvítilo a vy jste si vzpomněli na tu malou uličku za rohem a uvědomili si, že vlastně nejste tak daleko od domova. Tohle „aha“ moment, ten pocit, že se vám najednou poskládá mapa v hlavě, to je přesně to, čím se zabýval Edward C. Tolman. A víte co? Je to zatraceně zajímavé.
Edward C. Tolman: Kognitivní mapy a skryté učení
Tolman, takový ten typ vědce, co se nebál jít proti proudu, nám ukázal, že se neučíme jen tak, že dostaneme odměnu nebo trest. Že to není jen o tom, že když zmáčkneme páčku, vypadne nám jídlo. On tvrdil, že si v hlavě vytváříme něco jako mapu světa, ať už jde o cestu do práce nebo o to, jak se chovat v určité situaci. A to se učení děje i tehdy, když to na první pohled vůbec nevypadá.
Krysy a bludiště: Základní kámen teorie
Jeho slavné experimenty s krysami v bludištích jsou legendární. Ukázalo se, že i když krysy nedostanou hned odměnu, učí se, kudy cesta vede. Vytvářejí si v hlavě „kognitivní mapu“, a když se pak odměna objeví, už ví, kam jít. To je to skryté učení v praxi! Zní to možná banálně, ale má to obrovský dopad na to, jak chápeme lidské chování.
Co z toho plyne pro nás?
Tolmanovy myšlenky nás učí, že se učíme neustále, i když si to neuvědomujeme. Každá zkušenost, každá interakce, zanechává v naší mysli stopu a přispívá k vytváření naší osobní „mapy světa“. Takže, až se příště ztratíte, vzpomeňte si na Tolmana. Možná se vám jen aktualizuje mapa.